Ztráta manžela
,,O nemocného manžela jsem se starala osm let. Když umřel, bylo mi dvaačtyřicet, a protože jsem na něj byla citově hodně vázána, všechno na mně dolehlo a musela jsem vyhledat pomoc psychologů a psychiatrů. Zpočátku jen ambulantně,” vzpomíná Jana. Nedlouho po manželově smrti se začala dostávat do těžkých depresivních stavů. Lékaři jí nasadili antidepresivní léky. Ty ale zabíraly jen málo. Však také starat se sama o osm dětí je až nadlidsky těžký úkol. Není se tedy čemu divit, že v roce 1999 už toho bylo na Janu tolik, že jí lékařka doporučila hospitalizaci v Psychiatrické léčebně Sadská. ,,Tam jsem při prvním pobytu strávila necelé dva měsíce a především si odpočinula,” říká paní Jana.
Další rány osudu
Po propuštění a návratu domů však začaly starosti o početnou rodinu (všech osm dětí bydlelo u ní) a psychické problémy se vrátily. Přesto dokázala Jana po nějaký čas situaci zvládat. Pak už toho ale na ní bylo moc a znovu byla lékařkou poslána do léčebny v Sadské. Tentokrát tam byla již čtyři měsíce. Během pobytu si však osud s paní Janou znovu zle pohrál. Zemřel jí otec a téměř současně i teta, kterou měla velmi ráda. A tak těžké deprese přetrvávaly a spolu s nimi i stále se opakující hospitalizace. V roce 2003, po pěti pobytech v léčebně, byl paní Janě přiznán částečný a v loňském roce plný invalidné důchod.
Bojovnici v sobě nezapřela
V současné době byl její stav překvalifikován na invaliditu II. stupně, jak se dnes říká částečnému důchodu, přestože paní Jana už byla opět čtyřikrát v léčebně. Sehnat normální práci je pro nemocnou ženu, také vzhledem k jejímu věku, prakticky nemožné. Jana ale prokázala povahu bojovnice a dokázala si poradit i s touto těžkou situací. ,,Nakonec se mi podařilo sehnat práci alespoň na poloviční čtyřhodinový úvazek v kolínském Fokusu, což je Sdružení pro péči o lidi s duševním postižením. Tam pracuji dodnes. Ale nejvíc mi pomohly pobyty v Sadské, kde jsem si odpočinula od rodinných starostí a zbavila se alespoň na čas svých depresí,” uzavírá Jana K. I při všech zdravotních problémech a starostech o rodinu se paní Jana dokáže věnovat i svým zálibám - pěší turistice a jízdě na kole.
Deprese je stav psychicky projevující se dlouhodobě pokleslými náladami jedince, pocity beznaděje a bezvýchodnosti. Dotyčný pociťuje často úzkost a osamocenost, pocity bezcennosti nebo viny, malou sebedůvěru, únavu, zhoršené soustředění a má problémy s pozorností. Reakce na tento stav mysli je však silně vázána na typ osobnosti. Dotyčný může být podrážděný, agresivní a zlomyslný, nebo naopak unavený, tichý a klidný. Většinou mizí reakce na radostné podněty a jedinec se může okolí jevit jako cynik. Na pozadí deprese bývá většinou nevyváženost chemického prostředí v mozku. Pak stačí dlouhodobý stres, nahromaděné problémy nebo nějaké silné trauma. Deprese se léčí antidepresivy, jejich účinek je ovšem diskutabilní. Lidé postižení depresí mají také tendenci překračovat povolené denní dávky a často je zapíjejí alkoholem. Krom alkoholu a cigaret se tito lidé uchylují také k užívání dalších psychotropních a omamných látek, nejčastěji se jedná o marihuanu a v menším měřítku také o tvrdé drogy. Depresivní porucha postihuje asi 3 % populace. Kolem 70 % jedinců v depresi má sebevražedné myšlenky, ale před okolím nebezpečí sebevraždy většinou bagatelizují. 15 % lidí trpících depresí spáchá sebevraždu. 
Luboš HoraDoporučit dál:Naši partneři:       Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2025 Lidé mezi lidmi – Zdravotně-sociální portál | |