V dospívání se dostal k drogám
Jindrovo dětství bylo bezproblémové snad až na to, že byl jako dítě hyperaktivní a podle jeho vyprávění prý i hodně zlobil. Po základní škole začal studovat postupně hned na několika středních školách. Teprve po osmi letech jednu z nich – Střední odborné učiliště obchodní – zakončil maturitou. Proč měl takové problémy již v období dospívání i ranné dospělosti? Jindra se k tomu vyjadřuje:,,Právě na střední škole jsem přišel do styku s drogami. Asi v 16 letech jsem začínal s těmi lehčími, jako je marihuana nebo alkohol. Později jsem přešel na tvrdé drogy, jako je kokain nebo pervitin. Přibližně mezi 19 až 22 lety jsem už bojoval se závislostí. Měl jsem velmi nepříjemné abstinenční příznaky. Ty se projevovaly panickými záchvaty, v mém případě vsugerovanými pocity, že nemohu dýchat. Často mě přitom odváželi do psychiatrické léčebny, ale většinou jen na jednu noc. Drogy jsem si nikdy nepíchal, ale šňupal jsem.“ Jindrovi bylo 26 let když absolvoval první řádnou detoxikační léčbu. Bylo to v pražských Bohnicích, kde byl hospitalizován šest měsíců. Po propuštění se podrobil léčení v ústavním stacionáři bývalého Psychiatrického centra Praha.
Opakované recidivy a další léčení
,,Ve stacionáři jsem vydržel asi půldruhého měsíce. Potom jsem začal znovu šňupat pervitin a stal se opět závislý,“ vzpomíná Jindra. Tentokrát se z toho dostal sám. Abstinoval pak asi tři měsíce, a poté dobrovolně absolvoval další tři měsíce hospitalizace v Psychiatrické nemocnici Bohnice. „Bylo to příprava ke vstupu do terapeutické komunity Magdalena pro toxikomany a alkoholiky. Tam byl velmi přísný a náročný léčebný režim,“ vzpomíná Jindra.
I když se tento režim někdy pohyboval až na hranici omezování osobní svobody, vydržel Jindra v Magdaleně dlouhých devět měsíců. „Z komunity jsem odešel sám po dohodě s lékaři ještě před ukončením dlouhodobé léčby. Dodnes to považuji za chybu,“ říká sebekriticky Jindra.
Vydržel abstinovat asi tři měsíce. Našel si i zaměstnání skladníka. Právě kvůli další drogové recidivě ze zaměstnání odešel. „Z další závislosti na pervitinu jsem se sice dostal znovu sám, ale začal jsem pít alkohol a hrát u automatů. Na těchto rovněž drogách už se u mě začínala též rozvíjet závislost. Proto jsem se dobrovolně přihlásil k ústavní protidrogové léčbě v Červeném dvoře u Českého Krumlova,“ uvádí mladý muž.
V Červeném dvoře si k řádné tříměsíční léčbě dokonce přidal dobrovolně půldruhého měsíce navíc. Po propuštění raději vše ještě jistil absolvováním ústavního doléčovacího programu CHRPA v Mníšku pod Brdy, kde strávil další tři měsíce. Kvůli osobním problémům ho ale předčasně propustili.
Nezměrné úsilí zbavit se závislosti
Následně si Jindra našel nové zaměstnání ve firmě, která se věnuje marketingu. Někteří tamější manažeři prý rovněž šňupali kokain, a to svedlo i Jindru. Znovu spadl do závislosti na kokainu a pervitinu. Proto se opět dobrovolně rozhodl pro ústavní léčbu. V srpnu roku 2017 nastoupil do Psychiatrické nemocnice Bohnice. „Jsem tu třetí měsíc. Závislosti se chci zbavit už nadobro a definitivně. Proto jsem si sám zařídil další protidrogovou léčbu znovu v Červeném dvoře. Pevně věřím, že tam to bude hospitalizace už poslední,“ uzavírá svůj příběh sympatický muž.
Text i foto: Luboš Hora-Kladno
