Alpy 2013
Odkdy jste na vozíku?
Jak se to vezme, tak buďto čtrnáct, nebo dvanáct let. Poprvé jsem si ho vyzkoušel o Vánocích před čtrnácti roky, když mne propustili těsně před koncem roku z nemocnice a bylo mi doporučeno, abych si vozík někde půjčil. Naštěstí mi ho rodina sehnala, takže jsem nemusel svátky doma proležet. Trvale jsem na čtyřech kolech upoután dvanáctým rokem, od doby, kdy mi bylo sděleno, že neurochirurgický zákrok na páteři od problému nepomohl, protože byl udělán pozdě.
Co vás tedy na vozík posadilo?
Začaly mi ochabovat nohy, nemohl jsem se na nich držet. Následovala vyšetření s podezřením na boreliózu, desetidenní hospitalizace v nemocnici nic neukázala. Byl jsem objednán na magnetickou rezonanci, na kterou jsem si musel sehnat odvoz, neboť podle neurologa v ambulanci nebyl nárok na sanitku. Po rezonanci se rozhodlo o operaci na ortopedii, která se nakonec neuskutečnila. Prý by nepomohla, takže jsem putoval zpět na neurologii. Ani tam nepřišli na to, co způsobuje mé problémy. Před Vánoci mě tamní ošetřující doktorka ukončila hospitalizaci, i když jsem proti tomu protestoval. Z nemocnice mne propustila s tím, že nejsou žádný sociální ústav.
Takže vám víceméně na vozík dopomohla?
Co se dá dělat, ale po magnetické rezonanci, kde se vada našla, jsem se vrátil do nemocnice. Paní doktorka, jež mě propustila, při mém opakovaném přijetí na čas změnila pracoviště. Na zadku se mi udělal veliký dekubit, protože jsem doma na vypůjčeném vozíku seděl na jeho brzdě. Od páteře jsem měl necitlivou sedací část, takže jsem o tom ani nevěděl. Absolvoval jsem i s otevřeným zánětem podrobnější magnetickou rezonanci a angiografické vyšetření. Bylo mi řečeno, že se vadu podařilo specifikovat a na operaci půjdu, až se mi zahojí dekubit. Na chirurgii mi byl bezúspěšně léčen rok a tři čtvrtě. Nechal jsem se přeložit na chirurgii do jiného města, kde mi ho po třech operacích a půl roce úplně zahojili. Jenže utekly dva roky, po nichž už operace páteře pomoci nemohla. Pak mi bylo sděleno, že pokud by mě tři léta předtím doktorka nepropustila z nemocnice, ale přeložila na spinální jednotku, tak by má situace byla jiná.
Co následovalo potom?
Smíření se s tím, že mám spodní polovinu těla ochrnutou. V rehabilitačním ústavu v Kladrubech u Vlašimi jsem se naučil žít jako vozíčkář. Udělal jsem si kurz řízení automobilu s ručním ovládáním. V centru Paraple jsem absolvoval kurz tvoření webových stránek. Poznal jsem nové přátele na vozíčku.
Tam vznikl nápad udělat web o Vysočině?
Coby chodící jsem se turistice intenzivně věnoval, vedl jsem k ní i děti. Hory byly moje, například Jeseníky mám prochozené křížem krážem. Při zřizování internetu v domě mi firma, od které jsme připojeni wi-fi, nabídla místo pro stránky zdarma. Přemýšlel jsem, co na ně dát, napadlo mě, že by mohly sloužit pro vozíčkáře, kteří chtějí navštívit Vysočinu. Chtěl jsem, aby se dozvěděli, jak tato oblast vypadá z pohledu vozíčkáře. Dělám vše na vlastní náklady, a sice formou výletů do vytipovaných míst. Všechny lokality, které jsou z pohledu vozíčkáře popsány na webu Vysočinou na vozíku, jsem navštívil osobně.
Věnujete se turistice pouze na Vysočině, nebo objevujete krásy i jinde?
Po ochrnutí a následném vzpamatování se z nové situace se turistice snažím věnovat i nadále. Nejen u nás na Vysočině, ale už mám za sebou znovu Jeseníky, navštívil jsem Beskydy. Teď mne baví poznávat Alpy v Rakousku. Problém je s ubytováním, je těžké najít cenově přijatelné pro vozíčkáře, ale dá se nalézt jak v České republice, tak na rakouské straně. V Rakousku jsem byl příjemně překvapen tím, že kabinové lanovky a jejich stanice jsou vozíčkářům uzpůsobené.
-
Křiˇšťálový kamínek 2011
www.vysocinounavoziku.ji.cz/index.php
www.vysocinounavoziku.ji.cz/index.php Web: http://www.vysocinounavoziku.ji.cz/index.php E-mail: jonak.ji@ji.cz
