Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Jiří Fajtl

9. 11. 2017

S úsměvem a bez stěžování

V bohnickém Peer Klubu jsem si oblíbil celou řadu pacientů. Mezi ně určitě patří padesátiletý pan Jiří Fajtl. Snad proto, že jeho osobu provází stálý úsměv na rtech i vstřícná povaha. Bez jeho klasického úsměvu bych si ho snad ani nedovedl představit. Přitom mu jistě nemůže být vždy vyloženě dobře. Pan Fajtl je prasynovcem známého českého stíhacího letce ze II. světové války v Anglii Františka Fajtla. Narodil se koncem 60. let minulého století v Lounech. „Doma jsme byli čtyři bratři a starala se o nás pouze maminka,“vzpomíná pan Jiří na dětství i dospívání. Po ukončení základní školy vystudoval Střední zemědělskou školu v Kadani. Po té ho čekala základní vojenská služba. Převrat v roce 1989 zažil právě na vojně v jihočeské Třeboni. Poté pracoval na Státním statku v severočeské Libčevsi. Dodnes je svobodný. Zajímavé je, že žádné psychické problémy až do období zralé dospělosti neměl. Nikdy nepotřeboval pomoc psychiatra. Časem změnil zaměstnání a přesídlil do Prahy, kde bydlel na ubytovně.

Jiří Fajtl Jirka Fajtl

Onemocnění až ve zralém věku

Psychické onemocnění se u pana Fajtla projevilo až v šestačtyřiceti letech v roce 2013. Pan Jiří na to vzpomíná: „Náhle se u mě objevily hlasové halucinace. Pamatuji si jen, že na ubytovnu pro mě přijela Policie a hned odvezla do Psychiatrické nemocnice v Bohnicích. Bylo to pro mne první setkání s psychiatrií a první hospitalizace. Ta trvá dodnes,“ říká pan Jiří. V celé psychiatrii je to zvláštní a atypický případ. Až v pokročilejším středním věku odhalili psychiatři u pana Fajtla jeho diagnózu, kterou je slabší forma schizofrenie. Užívá lék a jednou za měsíc dostává depotní injekci. Je proto trochu s podivem, že Jiří Fajtl je v psychiatrické nemocnici už pátým rokem. Jedním z důvodů je ovšem fakt, že nemá, kde bydlet. „Osobně se cítím dobře a chtěl bych z nemocnice odejít. Proto si sám hledám chráněné bydlení. Jednám s firmou ESET – HELP, která tyhle věci zařizuje. Je to ale běh na dlouhou trať. Podobných lidí je hodně a ubytovacích prostor málo. Proto jsem v Bohnicích už pátým rokem,“" vysvětluje muž, kterého ani v takové situaci úsměv na tváři neopouští a na nic si nestěžuje.

Text i foto: Luboš Hora-Kladno

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2025 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |