Neznámá nemoc mu vstoupila do života
Jiří Kempný po ukončení základní školy nastoupil na závodní učiliště Nové Huti v Ostravě a vyučil se v oboru „hutník u vysoké pece“, protože se mu líbila práce se železem. „Dědeček byl kovářem, jeho profese mne ovlivnila při výběru budoucího povolání. Práce u vysoké pece byla namáhavá, ale při odpichu železa jsem mohl sledovat, jak tekuté, rudě svítící železo protéká do žlabů jako horká láva,“ říká ještě dnes nadšeně Jiří Kempný. Ve druhém ročníku učení dostal první epileptický záchvat. Z něho se probral až v nemocnici. Naštěstí pro něho tenkrát nevstoupil do žhavého železa, jak měl během záchvatu v úmyslu. „Že mám epilepsii a co to pro mě bude znamenat, jsem se dozvěděl od lékařů v nemocnici. Začátky nemoci jsem snášel velmi těžce. Často jsem míval absence ( pozn: absence je typem epileptického záchvatu charakteristická pro dětský věk, trvá jen 5 až 10 vteřin), nemoc byla pro mě nová, s ničím podobným jsem se nesetkal,“ vzpomíná pan Jiří. Po vyučení Jiří nastoupil do zaměstnání a zároveň začal studovat na večerní průmyslové škole hutní. Po studiu, zakončeném maturitou, pracoval jako dispečer závodu. Asi po dvou letech z dispečinku odešel. „V roce 1973 jsem byl převeden do nově vzniklého oddělení OM-odbyt a marketing, ve kterém jsem zůstal pracovat až do přiznání plného invalidního důchodu v roce 2000. Práce na marktetingovém oddělení mi pomáhala mimo jiné udržovat dobré mezilidské vztahy a zároveň také vyhledávat odborníky pro léčbu mé nemoci,“ vypráví pan Kempný.
Když selžou rodiče
Ze strany rodičů, hlavně matky, se mladý Jiří setkával s trvalým nezájmem o svůj zdravotní stav. To, že onemocněl epilepsií, nebrali vůbez na zřetel. S nezájmem rodičů se setkal i v době, kdy mu - již jako ženatému muži - vážně onemocněla dcera Hanka. To bolelo někdy více, než samotná nemoc. Naštěstí se dcera z těžké nemoci uzdravila. A aby těžkých ran osudu nebylo málo, v roce 1985 panu Jiřímu zemřela manželka na rakovinu prsu, páteře a plic. Její smrt ho velmi zasáhla. Bylo to pro něho velmi těžké období.
Pomoc na obzoru
Jednou při cestě autobusem padl panu Kempnému do oka obrázek lebky s vepsaným písmenem E. Po čase při cestě do práce zahlédl stejný obrázek. Opsal si telefonní číslo a později zkontaktoval Společnost „E“, což je občanské sdružení, které podporuje lidi s epilepsií a jejich blízké. „Tam jsem také dostal kontakt na pana docenta Brázdila z Fakultní nemocnice u Svaté Anny v Brně. V ůnoru 2000 jsem absolvoval celkové předoperační vyšetření a po konzultaci s docentem Brázdilem jsem se podrobil operaci, při které mi byl voperován vagový nervový stimulátor (vagový stimulátor je elektronické zařízení, které vysílá elektrický impuls do mozku a potlačí tak epileptický záchvat). Jak mám vícekrát zjištěno, stimulátor potlačí záchvat tak účinně, že mohu pokračovat v práci, nebo jednání. V jednom případě se mi podařilo záchvat potlačit při bílení koupelny, kdy jsem stál na schůdcích. Místo pádu na zem a rozlití vápna jsem mohl po přiložení magnetu ke stimulátoru pokračovat v práci a ještě u toho hovořit se svou družkou. Jedním z přínosú vagového stimulátoru je i návrat „aury“ (aura-předzvěst záchvatu). Při jejím rozpoznání si mohu včas přiložit magnet ke stimulátoru a záchvat tak úplně potlačit,“ objasňuje pan Jiří. Vzhledem k vyššímu věku, dlouhou dobu špatně léčené epilepsií a postupně se zhoršujícímu zdravotnímu stavu, se Jiří Kempný raduje z každé maličkosti, která mu pomůže.
Říci svým blízkým pravdu
Žít s epilepsií není jednoduché a vždy se vyplatí připravit na nemoc své známé a okolí. „Alespoň mé zkušenosti ze života jsou takové, že ihned po příchodu do rodiny nebo nového kolektivu, jsem je seznámil se svou nemocí a eventualitami, které by mohly vzniknout. Lidé většinou o této nemoci mnoho neví a nebývají informováni. Ale když jim vysvětlíte, co tato nemoc obnáší, nezanevřou na vás. Právě naopak. V případě potřeby jsou ochotni pomoci. Já sám jsem to poznal mnohokrát. Například v nejtěžší době – po úmrtí mé manželky – jsem nenašel oporu a pomoc u své rodiny, ale u spolupracovníků,“ svěřuje se Jiří. Později našel plné pochopení i u své družky Olgy. Rovněž na její děti se může kdykoliv obráti a požádat je o pomoc. Nikdy neřeknou ne.
Pomáhat i druhým
Pan Jiří Kempný se rozhodl pomáhat i ostatním lidem s epilepsií. Založil proto v Ostravě pobočku Společnosti „E“. Setkávají se jednou měsíčně, vzájemně si vyměňují poznatky a zkušenosti s tímto onemocněním. Pro mnoho epileptiků je možnost setkávání velmi účinnou pomocí ve zkvalitňování života s epilepsií.
Epilepsie (padoucnice, padoucí nemoc), latinsky se také eufemisticky nazývá morbus sacer nebo morbus divinus - svatá nebo božská nemoc. Je to záchvatovité onemocnění mozku, tedy onemocnění neurologické. Projevuje se opakovaným výskytem epileptických záchvatů. Záchvat je vyvolán náhle vzniklou nerovnováhou mezi excitačními (stimulujícími) a inhibičními (tlumícími) systémy v mozku, tato nerovnováha vede k převaze stimulujících mechanismů a projevuje se záchvatem. Záchvaty dělíme na klinické a subklinické. Klinický záchvat se může projevovat poruchou vědomí, pohyblivosti, citlivosti, kožního čití, změnami ve smyslových funkcích a pozměněnými psychickými projevy. Subklinický záchvat tyto klinické příznaky neobsahuje, dá se rozpoznat pouze na EEG (elektroencefalografe – vyšetření elektrické aktivity mozku), kde se projeví pozměněnou aktivitou. Výskyt v populaci je kolem 1,3 až 3,1% . Muži bývají postiženi dva a půl krát častěji než ženy a děti asi čtyři krát častěji v porovnání s dospělými. Přibližně u 60% dětských pacientů onemocnění během dospívání vymizí a tyto pacienty lze považovat za vyléčené. Naopak mohou však záchvaty v průběhu puberty vzniknout a přetrvávat až do dospělého věku. Další věkovou hranicí pro zvýšený výskyt epilepsie je 60 let. Epilepsie může být primární – vrozená – za její příčinu se pak považují nejrůznější nepříznivé vlivy prostředí během nitroděložního vývoje. Existují i dědičné syndromy, kde součástí klinického obrazu jsou epileptické záchvaty. Příčinami sekundární – získané epilepsie jsou nejčastěji úrazy, dále blokády páteře - krčních obratlů (uskřinutí plotének), nádory a cévní malformace, a také infekce. Léčba Léčba epilepsie musí být ordinována uvážlivě. Ojedinělý epileptický záchvat ještě neznamená, že jedinec trpí epilepsií. Může být odezvou organismu na mimořádné podmínky (nedostatek spánku, alkohol, fyzická vyčerpanost). Před nasazením léčby je nutné zvážit za jakých okolností k záchvatu došlo a posoudit nález na EEG záznamu. Současné trendy nedoporučují nasazovat léčbu jako prevenci. Pravděpodobnost opakování prvního záchvatu je 40 % , u druhého záchvatu až 90 %. Proto převažuje názor, že antiepileptická léčba by měla být nasazována až v případě opakujících se záchvatů. Při užívání léků musí být dodrženo několik zásad. Ze strany pacienta jsou to: spolupráce, pravidelné užívání léků dle rady lékaře a absolutní vynechání alkoholu. Pacient musí dodržovat pravidelný spánkový režim a vyvarovat se spánku během dne. Dále nesmí pracovat na směnný provoz, to znamená zákaz nočních služeb. Prevence epilepsie Prevencí je normální zdravý životní styl. To znamená zdravá strava, nekuřáctví, střídmost v pití alkoholu. |
