Paní Jiřina
Hlavně zaopatřit děti
Chybou bylo, že psychické problémy v sobě dusila a nikomu se s nimi nesvěřila. „Teď s odstupem mnoha let je mi už jasné, že jsem o svém trápení měla někomu říct, požádat o radu a případně se začít léčit. Možná by se pak můj život vyvíjel jinak. Komu jsem se ale měla svěřit, když matce jsem nedůvěřovala a lidí se stranila?“ ptá se žena, která až s nadlidským úsilím své potíže dlouhá desetiletí překonávala, vychovala čtyři děti a až do 55 let normálně pracovala, a to bez jakékoli pomoci psychiatrů. Smůla ji provázela i v osobním životě. Brzy se vdala, ale první manžel byl alkoholik, často ji bil, podváděl s jinými ženami a na domácnost prakticky finančně nepřispíval. Přesto s ním vydržela téměř 15 let a vlastně sama vychovala tři děti. „Jsem pyšná na to, že všechny moje děti, tři z prvního a jedno z druhého manželství, se vyučily a měly lepší základ do života než já. Dokonce jsem jeden čas měla i tři zaměstnání najednou, jen abych děti zaopatřila,“ říká paní Jiřina. S prvním manželem se rozvedla, když jí bylo skoro třicet a po dvou letech jsem se znovu vdala.
S přemáháním sebe sama
Druhý manžel byl sice hodný, ale velké problémy měla Jiřina s jeho matkou, tedy svou tchyní, která s manžely bydlela ve společné domácnosti a Jiřinu vyloženě týrala, především psychicky. Přesto i toto druhé manželství vydrželo téměř 15 let. „Podruhé se rozvést jsem se rozhodla vyloženě kvůli tchyni, protože život s ní byl pro mě už neúnosný,“ svěřuje se paní Jiřina. Když k těmto manželským problémům přičteme ještě závažnější problémy psychické, které se projevovaly zrakovými a sluchovými halucinacemi, zdá se až nemožné, že se tak dlouho obešla bez odborné pomoci psychiatra. Muselo ji to stát mnoho sil, nezměrné houževnatosti a přemáhání sebe sama. Dokázal by něco podobného i zdravý člověk? „Po druhém rozvodu jsem měla nějaký čas přítele, ale ten mě zase podváděl. Nakonec mi byla nejvěrnějším přítelem fenka Dolinka, která snad vycítila, jak špatně jsem na tom,“ vypráví paní Jiřina.
Už toho bylo moc
Na těžce zkoušenou ženu toho bylo tolik, že se přímo v zaměstnání psychicky zhroutila a z práce šla rovnou k obvodní lékařce, která ji okamžitě doporučila k psychiatrovi. Po dlouhých desetiletích tak byla odhalena její duševní choroba. „Lékaři mi hned vystavili pracovní neschopenku, ale do zaměstnání jsem se už nikdy nevrátila. Asi čtvrt roku jsem byla v pracovní neschopnosti doma, ale stejně byla nakonec nutná hospitalizace v psychiatrické léčebně,“ uvádí paní Jiřina. Celý rok pak strávila na psychiatrickém oddělení léčebny v Sadské, kde ji lékaři dostali z nejhoršího a zařídili přiznání invalidního důchodu III. Stupně.
Vysvobození z osobního i psychického utrpení
Dnes je paní Jiřině podstatně lépe, ale psychické potíže ji budou provázet životem patrně navždy. Pro ni je nyní důležité, že už ví, kam se v případě potřeby obrátit. V Sadské má dveře vždy otevřené. „Jsem velmi vděčná paní primářce, stejně jako dalším lékařům i ošetřujícímu personálu, za mimořádně vlídný přístup ke mě i za stálou ochotu mě v případě potřeby do léčebny přijmout a všemožně mi pomoci,“ uzavírá žena, které psychiatrické oddělení v Sadské přineslo vysvobození z osobního i psychického utrpení.
Text i foto: Luboš Hora
