Jiřinčin domov
Její touha mít mámu a tátu zůstane navždy nesplněná. Když byla Jiřinka malá, maminka jí nechtěla, proto se o ni starala babička, až do své smrti. V osmi letech si ji vzal do péče strýc. „Nebyl na mě vůbec hodný, proto jsem od něho utíkala neustále pryč,“ vzpomíná Jiřinka. Následně byla hospitalizovaná v několika psychiatrických léčebnách. Strávila čas také v dětském domově a když jí bylo 17 let, přeřadili ji do Charitního domova v Moraveci. Ten poskytuje také pobytovou službu domov pro seniory. „Na Moravci jsem pracovala, pomáhala jsem řádovým sestřičkám s krmením nebo oblékáním nemocných lidí,“ říká Jiřinka. Nerada se fotí. Vyfotit ale ochotně nechala své zvířecí přátele, svůj pokojíček, který je jejím domovem. Je jí 26 let a je klientkou Domova bez zámku. Jedná se o příspěvkovou organizaci, zařízení zřízené Krajem Vysočina, které poskytuje domov lidem s mentálním, případně i kombinovaným postižením nad 18 let věku, kteří potřebují pomoc nebo podporu ostatních. U Jiřinky jde spíše o poruchy chování než mentální postižení.
Hledám kamarády
Teprve v Domově bez zámku našla své útočiště. Je zde už osm let. Líbí se jí zde. Problémem je, že nemá moc kamarádů. Má kluky a holky z Domova ráda, ale protože je jiná než oni, nenajdou společná témata ke komunikaci. Proto by si přála najít nějakého kamaráda či kamarádku, se kterými by mohla trávit hezký čas. „Pracovnice vědí o mé touze po přátelství, a proto se mi snažily pomoci. Daly jsme inzerát do počítače, že hledáme kamaráda. Ozvala se paní, která má neslyšícího syna, který by se také rád s někým přátelil. Chlapeček používá znakovou řeč. Znaková řeč je obtížná a on ji ještě moc neumí, ale snaží se komunikovat. Někdy mi chce něco říci a místo toho ukáže nějakou hloupost, oba se tomu smějeme. Užijeme si spoustu legrace,“ vypráví Jiřinka. I ona se začala učit znakovou řeč a pravidelně za chlapečkem jezdí. Jiřinka ráda čte, především má ráda pravdivé příběhy ze života. Skládá také vlastní poezii. Má moc ráda zvířata. Pořídila si hada, jmenuje se Asťa. Jedná se o krajtu. Chtěla by si v budoucnu pořídit ještě jednoho.
Psí přátelé
Protože se Jiřinka nudila, zkusily s tetou z Domova dát inzerát. Původně chtěla pomáhat starým lidem, ale zájem byl především na hlídání pejsků. Když někdo jede na dovolenou, tak dostane jeho mazlíčka na starost. Momentálně má osm pejsků na hlídání. Tato činnost naplňuje její život. Jiřinka chodí s pejsky na procházku, krmí je, mazlí se s nimi. Těžko by pejsci hledali citlivější péči. Jiřinka se nechce nikdy ve svém životě vdát, nechce mít partnera ani děti. „Lidé dokážou hodně ubližovat, zvláště pak ti, které nejvíce milujeme. Já mám svá zvířátka, ty nikomu neubližují a jsem s nimi šťastná,“ tvrdí Jiřinka. Chybějící láska rodičů a příbuzných se nedá vůbec ničím nahradit. Jiřinka se snaží, aby bolavé místo v srdci zaplnila láska – byť láska zvířecí.
Příležitost k uplatnění
Budoucnost Jiřinky podle ředitelky Domova bez zámku je v rekonstruované vile, kde bude bydlet v bytě 1+kk v přízemí. Vedení domova jí také nabídne teoretický motivační kurz pro zaměstnání v sociálně-terapeutické dílně, kavárně. Domov bez zámku bude kavárnu provozovat od ledna a pro veřejnost od března příštího roku. Záleží jen na Jiřince, jestli nabídku příjme.
