Jirka Kopecký v Sadské
Začalo to cigaretou marihuany
Jirka vyrůstal v neurovnaných rodinných poměrech, kde zejména u otce nenacházel žádné pochopení, a to do budoucna poznamenalo jeho psychiku. Na psychiatrii se dostal poprvé v 16 letech. „Do jisté míry jsem si za to mohl sám. Byl jsem v silně podnapilém stavu, když mi kamarádi nabídli cigaretu. Já, aniž bych tušil, že se jedná o mariuhanu, jsem ji vykouřil. Protože to bylo poprvé v životě, navíc v těžké opilosti, udělalo se mi hrozně špatně. S drogami jsem neměl žádné zkušenosti,“ vzpomíná s odstupem pěti let Jirka. Po požití dvou návykových látek mu tehdy vyskočil krevní tlak na téměř kritickou hodnotu 200/160. Zanedlouho se ocitl na Jednotce intenzivní péče v nemocnici v Brandýse nad Labem. Tam strávil tři týdny a poté ho převezli do nemocnice v Praze - Motole, na psychiatrické odděleni, kde prodělal šestiměsíční léčbu. Panické ataky se u něho projevily poprvé právě ve stavu intoxikace a s touto diagnozou z Motola odcházel.
Prakticky bez peněz
Z Jirky se nestal toxikoman, ani alkoholik, ale panických atak se dosud nezbavil. „V této době mých psychických problémů, jsem normálně dokončil střední odbornou školu, třebaže jsem musel dělat pro dlouhou nepřítomnost ve škole vyrovnávací zkoušky,“ uvádí Jirka, na kterém na první pohled nejsou zřejmé žádné nápadnosti a na toxikomana, nebo alkoholika rozhodně nevypadá. Po ukončení školy - získal odbornost jako klempíř a karosář - nastoupil do zaměstnání u soukromého podnikatele, který ale brzy zkrachoval a Jirka si musel hledat nové zaměstnání. Za krátkou dobu jich vystřídal několik, což ovšem v dnešní době není nic neobvyklého. Teď je Jirka v těžké situaci, když nemá práci, ani nárok na podporu a na nějaký typ invalidního důchodu to zatím nevypadá. „Jsem sice řádně zaevidován na Úřadě práce, ale žádné peníze nedostávám, jen za mně platí zdravotní i sociální pojištění,“ vysvětluje Jirka.
V Sadské mu to vyhovuje
Po návratu z Motola, již v domácím prostředí u rodičů, se panické ataky opakovaly. Proto se Jirka rozhodl pro další léčbu na psychiatrii. Sám si dokázal na internetu najít jemu vyhovující léčebnu v Sadské a na doporučení ambulantní psychiatričky tam byl také posléze přijat. V současné době je v léčebně již měsíc a zdejší prostředí si nemůže vynachválit. „Lékaři i personál se ke mně chovají vyloženě citlivě i ohleduplně a nic mi nevyčítají. To samé mohu říct o spolupacientech. Léčebna Sadská dokáže pro své pacienty vytvořit skutečně pohodové prostředí,“ pochvaluje si mladý muž. Jirka samozřejmě bere psychiatrické léky, ale jen na ně samotné nespoléhá. Pravidelně komunikuje s místní psycholožkou, Mgr. Blankou Doležalovou, a tyto pohovory mu prý dávají víc, než samotné léky. Jeho panické ataky se sice zatím občas vracejí, ale v léčebně je teprve relativně krátkou dobu. „Chtěl bych se vyléčit úplně a jsem ochoten tady zůstat i delší dobu. K jistému posunu vpřed už došlo, a to především díky mé psycholožce, která se mnou psychoterapeuticky pracuje a právě její péče je pro mně největším přínosem,“ vysvětluje Jirka. Díky vhodně nasazené terapii a častým pohovorům s psycholožkou se jeho stav začíná pomalu zlepšovat. Věřme, že nepříjemných stavů panických ataků se v Sadské zbaví úplně.
Text i foto: Luboš HoraPanická porucha je psychická porucha charakterizována opakovanými záchvaty intenzivního strachu a vnitřní nepohody, které vznikají náhle bez zjevné příčiny. Během několika málo minut dosahují maxima a trvají zpravidla několik minut. Středně těžká porucha je taková, pokud počet záchvatů je aspoň 4 během 1 měsíce a těžká pokud jsou aspoň 4 během 1 týdne. Panika je název odvozený od řeckého boha Pana. Pan číhal v lese na poutníky a děsil je. Panický záchvat, panická ataka se projevuje silnou úzkostí až hrůzou, která vzniká náhle, většinou bez zjevné příčiny. Je doprovázena výraznými tělesnými příznaky a má vliv na následné chování: člověk se snaží ze situace utéci, později se vyhýbá místům, kde paniku prožil, nebo má strach, že by se mohla znovu objevit. Rozdíl mezi úzkostí a strachem je ten, že při úzkosti má člověk pocit ohrožení, ale neuvědomuje si z čeho, nemá konkrétní podnět. To vede k tomu, že je ostražitý a připravený na možné nebezpečí. Úzkost může volně plynout, nebo se objevit v záchvatech – panických záchvatech. Spontánní úzkost se objevuje náhle a bez příčiny, na rozdíl od fobie, kdy má člověk strach z konkrétních situací, kterých se lidé obvykle nebojí. |
