Jirka Rumplík - Sledge hokej – hokej na sáňkách

Rusko 2012

Kdy jste se k sledge hokeji dostal?

Byla to před devíti lety úplná náhoda. Na protetice v Českých Budějovicích jsem potkal pana Klímu, který v té době sledge hokej hrál za tamní SKV Králové a byl také v reprezentaci České republiky. Vyměnili jsme si telefonní čísla a od srpna 2005 jsem začal s Králi dvakrát týdně trénovat.

Čeho všeho jste se sledge hokejem dosáhl?

No, s Králi to v lize žádná sláva není, protože se už po tři sezóny potýkáme s nedostatkem hráčů. Proto jsme tým do této sezóny ani nepřihlásili, ale hostujeme v pražské Spartě, která má také málo hráčů. Dostali jsme se sice do play-off, jenže pořád je znát naše nesehranost. My trénujeme v Budějovicích, pak jezdíme na předzápasové tréninky do Neratovic, kde má Sparta domácí prostředí. Je to dost časově náročné. V loňské sezoně jsem se dostal do širší nominace české reprezentace, se kterou jsem se zúčastnil soustředění a několika mezinárodních turnajů, které byly v ruském Podolsku a v Chanty-Mansijsku. V Podolsku jsme obsadili druhé místo, když jsme prohráli jenom s domácím výběrem. Turnaje se zúčastnily týmy Ruska, Švédska, Velké Británie a Estonska. Tímto turnajem putování po mrazivém Rusku nekončilo. Z Moskvy jsme se přesunuli ještě více na východ do Chanty-Mansijsku, kde se konal klubový turnaj, na němž jsme startovali jako Hamr tým. Byli tam Slováci, Poláci, ruská mužstva Fénix Moskva, Iževsk a domácí Jugra. Celý turnaj jsme bez prohry vyhráli. Oproti akci v Podolsku byl sibiřský turnaj parádně zorganizován. Výborné bylo bydlení, stravování. Moc se nám tam líbilo.

Prý si Vás přisvojili Italové a změnili Vám jméno. Proč?

To už je docela dávno, asi tak šest let nazpět. Na turnaji ve Studénce tehdy startovaly dva italské týmy a v jednom bylo málo hráčů. Ozval se mi kamarád Roman Herink, jestli bych si nechtěl za Italy zahrát. Šel jsem do toho, za italský tým jsem tam hrál poprvé a v zápise o utkání mne vedli pod jménem Georg Rumplik. Skončili jsme předposlední. Od té doby mám s tímto klubem takovou malou družbu. Pokud se účastní turnaje v České republice, tak za něj hraju. Dokonce jsem si s ním zahrál i jedno finále proti české reprezentaci na turnaji ve Zlíně. Prohráli jsme těsně 1:2. Italové zde startují pravidelně, na zlínském turnaji máme slušnou bilanci dvou druhých míst a jedné porážky v prodloužení v zápase o bronz. Už nám chybí jenom ta první příčka. Uvidíme letos, třeba se zadaří, ale bude to hodně těžké, protože se turnaje účastní i ruská mužstva a ta patří ke světové špičce.

Co vše může dosáhnout český sledge hokejista?

Myslím si, že naše liga patří úrovní k nejlepším v Evropě. Je i nejpočetnější. V této sezóně ji hraje šest týmů, a sice Karlovarští Žraloci, pražská Sparta, LAPP Zlín, Olomoučtí Kohouti, Pardubičtí Mustangové a HC Studénka. Největším kandidátem na titul je určitě mužstvo z Karlových Varů. Jinak sledge hokej se hraje v mnoha evropských zemích. K nejlepším v Evropě patří ČR, Norsko, Rusko, Itálie, Švédsko, Německo, Británie, Polsko, Rakousko, Slovensko, Estonsko a Nizozemí. Ve světě nesmím zapomenout ani na Korejce a Japonce. Kanaďané a Američani jsou ještě o stupeň výše. Nejlepší podmínky mají teď před paralympiádou Rusové. Mají obrovskou zásobárnu hráčů. S nimi se srovnávat nemůžeme.

Na začátku března začne v ruském Soči zimní paralympiáda, jaké šance má ČR?

Na to se moc těším. Šance našich si netroufám odhadovat, protože špička je ještě o něco výš. Kanada, USA, Norsko, Rusko jsou asi jistí, ale třeba naši kluci překvapí. Hlavně nesmí přijít nějaká zranění, jelikož máme docela úzký kádr. Doufám, že nějaké zápasy uvidím, měla by je vysílat poprvé v historii ČT Sport v přímých přenosech. Samozřejmě, že budu našim držet palce, ale taky budu fandit Italům, ti mají také dobrý tým.

Jak Váš sport zvládá rodina?

Zvládáme to, jak se dá. Teď, když už máme děti, je to o něco těžší. Skloubit tréninky, zápasy, zaměstnání, rodinu je dost náročné. Naštěstí mám hodně tolerantní manželku, která mě podporuje. Když to jde, tak jezdí na zápasy i s dětmi, někdy nám hlídá babička. V zaměstnání mi taky vycházejí vstříc. Ještě když jsem byl v širší nominaci reprezentace, tak mne bez problémů uvolňovali na turnaje a soustředění. Taky docela dost peněz člověk projezdí na tréninky do Budějovic a nyní do Neratovic. Je to náročné i časově, trénujeme ve večerních hodinách od osmi. Avšak dříve byly tréninky od desíti, končily půlhodinu před půlnocí. Pak následovala hodinová cesta domů. Ve dvě jsem se dostal do postele a v pět vstával do práce. To byla lahůdka. Doufám, že pro příští sezónu seženeme nějaké nové lidi a dáme už zase dohromady Krále. Nemáme už ani trenéra, uvidíme, jak to celé dopadne.

Děláte ještě nějaký další sport, jak se připravujete na sledge-hokej?

Jiný sport nedělám, protože mi nějak nezbývá čas, ale docela bych chtěl vyzkoušet monoski, dřív jsem trochu lyžoval, to ještě coby mladý a nebojácný. Chodil jsem hrát stolní tenis, jezdil na kole. Pořídili jsme si nedávno zahradu kousek za městem, tam jezdíme pracovat a zároveň odpočívat. Uvidím, jestli mě nestrhne to zahrádkaření, ale už si to říkám asi tři roky; a stále hraju. Léta přibývají, možná, že už by byl čas skončit a užívat si více svých miláčků, obávám se však, že by mi ten hokej dost chyběl.