U Jirky se poprvé objevily psychické problémy již v ranném dětském věku. Bydlel tehdy v Praze s otcem, matkou i dvěma sourozenci. „Bylo mi asi osm let, když jsem byl pro problémy s chováním ve škole hospitalizován na psychiatrii. Bylo to právě tady v Bohnicích na dětském oddělení,“ vzpomíná Jirka. Protože opakovaně utíkal, přeložili ho do přísnější léčebny v Opařanech. Tam strávil asi tři čtvrtě roku. Propuštěn byl zejména díky svému otci, který se za něho zaručil. Jirkovy problémy se však brzy ukázaly jako potíže trvalejšího rázu. Po ukončení povinné školní docházky se učil zedníkem. „Až do 18 let jsem musel pobývat ve Výchovném ústavu Husův domov ve Dvoře Králově nad Labem, a tam jsem se i učil,“ říká Jirka. Po dosažení plnoletosti byl z tohoto zařízení propuštěn a hned mu byl také přiznán plný invalidní důchod. Bydlel pak s otcem. Jeho diagnózou je afektivní porucha osobnosti a právě díky ní pak nechtěli Jirku nikam přijmout do pracovního poměru. Pracovat a tím si přivydělat k nízkému důchodu sice chtěl, ale nebyl o něho nikde zájem.
Opakované pobyty v Bohnicích
Jirka byl díky své nemoci jaksi vyřazen ze společnosti. Jeho dočasné pobyty u otce se často střídaly s hospitalizacemi v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích, kde nakonec skončil dlouhodobě. „Moje hospitalizace tady trvá už devět let. Sice jsem si tu zvykl, ale přesto bych se rád vrátil do normálního života,“ uvádí Jirka. Problémem však je, že nemá kam jít. Svůj úděl nese statečně. V nemocnici se zapojuje do místních aktivit, navštěvuje Peer klub, chodí hrát florbal i stolní tenis, a tak si sám dokáže svou dlouhodobou hospitalizaci zpříjemnit. Jirka je ještě mladý.Osobně věřím, že jeho život neskončí v Bohnicích. Za svou duševní poruchu nemůže. Vyloučit někoho ze společnosti, jen pro jeho zdravotní potíže, to přece nelze.
Luboš Hora -Kladno
