Josef Albrecht

Senior Josef Albrecht

Odmítl operaci

Pan Albrecht má za sebou trochu neobvyklé dětství a mládí. „Narodil jsem se jako volyňský Čech na území tehdejšího Polska. Když vypukla 2. světová válka, připadlo území mého rodiště nejprve Sovětskému svazu, pak bylo dočasně německé a poté znovu sovětské. Takže ve škole jsem se učil postupně v polštině, ruštině a němčině,“ vypráví pan Albrecht. Dnes ale mluví bez sebemenších náznaků cizího přízvuku plynně česky. Do Československa přišel hned po válce, v roce 1947. Usadil se u příbuzných na Kladně, kde se také vyučil automechanikem. Brzy si udělal řidičák a vlastně celý život až do starobního důchodu pracoval jako řidič nákladního automobilu. Nejprve u komunálních služeb, později u ČSAD. Ve starobním důchodu je od roku 1991. Postupem času se u něho začaly projevovat zdravotní problémy. „V roce 1996 jsem byl poprvé v nemocnici se slabším infarktem. To jsem tam ale strávil jen několik dní. Mnohem horší byl předloňský silný infarkt, kdy jsem se léčil v Praze na Homolce. Problémy se srdcem byly tak závažné, že mě tehdy chtěli dokonce operovat. To mi ale už bylo 80 let a proto jsem na operaci nepřistoupil a odmítl ji,“ říká Josef Albrecht. Místo operace začal brát pravidelně léky a ty zabraly. V současné době problémy se srdcem prakticky nemá a na lékařské kontroly chodí jen jedenkrát do roka. Závažnější je v současné době jiné jeho zdravotní trápení. „Asi před šesti lety u mně lékaři zjistili cukrovku. Jako diabetik jsem začínal na dietě a lécích, ale hladina cukru v krvi se zvyšovala a nakonec jsem si musel začít píchat inzulin,“ uvádí pan Albrecht.

Oblíbený starý pán

Manželka panu Albrechtovi zemřela již v roce 1988. Bydlí sám, ale přímo v Kladně má hodnou dceru, se kterou se pravidelně stýká a vždy v neděli k ní chodí na obědy. V týdnu je ale dcera celé dny v zaměstnání a proto se ve všedních dnech stravuje pan Albrecht v objektu kladenského Českého červeného kříže. Mezi ostatními důchodci i mezi zdejším personálem je pro svou veselou povahu a stále dobrou náladu velmi oblíben. „Já se vlastně do Červeného kříže nechodím jen stravovat, ale také si ,,pokecat“, jak s důchodci tak s personálem. Bydlím sám a jsem rád, že se takhle dostanu mezi lidi. Je to pro mně vždy příjemné rozptýlení a udržuje mě to v dobré náladě. Zdejší personál je perfektní a i prostředí vyloženě pohodové. Však sem také už chodím celých 17 let,“ pochvaluje si Josef Albrecht.