Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Konference INSPO a literární soutěž Internet a můj handicap

10. 5. 2013

Rozhovor s šéfredaktorem portálu HELNET.CZ Jaroslavem Wintrem

Díky internetu jsem se dozvěděla o literární soutěži Internet a můj handicap. Poprvé v životě jsem se přihlásila do takové soutěže a nyní toho vůbec nelituji. Výsledky byly vyhlášeny na jaře letošního roku na konfrenci INSPO, které jsem se zúčastnila. Zažít tak příjemnou atmosféru s lidmi, kteří jdou stejným směrem, mně velmi oslovilo. Na konferenci byli nejen lidé s různými druhy handicapů, ale také zajímavé osobností, studenti, zástupci vysokých škol, knihovníci, Jelikož mně velmi oslovil šéfredaktor webového portálu HELNET.CZ, pan Jaroslav Winter, rozhodla jsem se ho elektronicky požádat o rozhovor.

Konference INSPO a literární soutěž Internet a můj handicap

Co byste nám sdělil o konferenci INSPO a literární soutěži Internet a můj handicap?

Konference INSPO se letos uskutečnila již po třinácté. Snažíme se na ní představovat novinky z oblasti informačních a telekomunikačních technologií, které usnadňují život lidem s postižením. Konference se koná vždy v březnu v Kongresovém centru Praha, letos na ni přijelo 278 účastníků. Od čtvrtého ročníku jsme konferenci obohatili taky o literární soutěž, kterou vyhlašujeme vždy na podzim a její výsledky slavnostně vyhlašujeme na konferenci v březnu následujícího roku.

Kdo s nápadem soutěže přišel a jakým způsobem se rozvíjela?

Nápad to byl můj a hned v prvém ročníku se soutěž vydařila, přišly do ní hodnotné příspěvky, nejen zajímavé svým obsahem, ale taky literárním zpracováním. Zpočátku byla soutěž tematicky zaměřena jen na to, jakým způsobem pomáhá lidem se zdravotním postižením internet. Od pátého ročníku jsme ji pak rozšířili také o telefony, které jsou pro lidi se zdravotním handicapem rovněž neocenitelným pomocníkem.

Z čeho je financována, případně sponzorována?

Protože veškerou organizační práci kolem soutěže dělám sám, není finančně nijak náročná. Pouze je třeba sehnat ceny pro účastníky. A to se daří tak, že prakticky každý účastník dostane alespoň knihu, letos navíc i flash paměť. A vítězové získávají velmi hodnotné ceny, v posledních letech to býval chytrý telefon, letos byl mezi cenami i tablet a v jednom z minulých ročníků dostal vítěz dokonce finanční cenu 10 000 korun.

Kdo se může soutěže zúčastnit a jaké jsou podmínky?

Pravidla soutěže jsou po celou dobu neměnná. Zúčastnit se jí může každý člověk se zdravotním postižením a soutěžní práce by neměla překročit 600 slov. Měla by ukázat, jak mu internet nebo telefon pomáhá vyrovnat se s jeho zdravotním handicapem.

Jaké jsou její kladné, případně záporné stránky?

Záporné stránky mě nenapadají. Přínos soutěže vidím v tom, že příspěvky kromě své vlastní literární hodnoty mají i určitou osvětovou funkci. Široká veřejnost se jejich prostřednictvím dozvídá o často až neuvěřitelných osudech a překážkách, s nimiž se lidé s nejrůznějším postižením musejí v životě potýkat, a že internet, počítač či mobil jim umožňují dělat věci a účastnit se aktivit, které by jim byly jinak odepřeny.

Co je jejím cílem?

Na to jsem již částečně odpověděl. Dále bych zdůraznil, že tyto literárně zpracované příběhy ze života mohou dodávat odvahu těm, kteří se dosud nedokázali psychicky srovnat se svým postižením. Dozvědí se tak, že jiní lidé mají často ještě větší handicap, a přesto s ním dokáží žít vyrovnaný život a popsat jej někdy i s velkou dávkou humoru.

Jak byste ohodnotil letošní ročník?

Do letošního devátého ročníku soutěže došlo 44 prací, což byl historicky myslím druhý nebo třetí největší počet. Jak potvrdili všichni porotci, včetně spisovatelky Ivony Březinové, velmi těžko se vybíraly nejlepší příspěvky, protože jejich úroveň byla velmi dobrá a značně vyrovnaná. Zatímco v posledních třech ročnících zvítězili vždy nevidomí autoři, letošní ročník se stal doménou vozíčkářů, kteří obsadili hned tři první místa.

Máte v plánu pokračovat v této tradici a proč?

Původně jsem si myslel, že po několika letech autorům dojdou témata, ale každým dalším rokem zjišťuji, že tomu tak není. Stále se objevují noví autoři a pokud se přihlásí účastníci z minulých ročníků, život jim přináší tolik inspirace, že se nikdy neopakují. Takže není důvod končit. Naopak mým cílem je, aby se v příštích letech soutěžní příspěvky dostaly do více médií než dosud a oslovily tak širší publikum. Ostatně podmínkou účasti v soutěži je souhlas autorů s tím, že příspěvek může být bezplatně zveřejněn v dalších sdělovacích prostředcích. A snad se mi podaří v budoucnu vydat i sborník z nejlepších prací za celou historii soutěže.

Další informace na: www.helpnet.cz

Nejlepší příspěvky literární soutěže na: www.helpnet.cz/inspo

Dana Mičolová

Dana Mičolová

Bydlím v menším městě nedaleko Rožnova pod Radhoštěm v krásném prostředí Beskyd – na Severní Moravě. Mám ráda přírodu, již od malička chodím ráda na hřiby. S oblibou sleduji nebe a jeho měnící se obrazce. Mám ráda sport, který mě povzbuzuje k životu. V mládí jsem hrála házenou, na základní a střední škole jsem chodila do běžeckého oddílu. Chodila jsem na různé běžecké závody. Nejvíce na přespolní běhy.Už v mladém věku jsem ráda jezdila na kole a to mně zůstalo dodnes. Bez kola bych nemohla fungovat. Později jsem si oblíbila amatérské focení a točení na kameru. Velmi jsem si oblíbila cestování. K tomu se pak přidala práce s diktafonem. Počítač je mojí velkou zálibou. S tím spojené tvůrčí psaní. To je asi ten nejlepší „KŮŇ“ v životě, kterého jsem si velmi oblíbila. Psaní beru jako svoji terapii, díky níž si myslím, že se uzdravuji. Nejraději dělám rozhovory se zajímavými lidmi nebo s lidmi s nějakým hendikepem.

V roce 2004 jsem začala chodit do o. s. Iskérka – www.iskerka.cz, které sídlí v Rožnově pod Radhoštěm. Tohle sdružení mně v životě velmi pmohlo. Nejvíce její pracovníci – zakladatelka Iskérky – paní Blanka Mikolajková a Miroslav Kadlubiec (www.iqle.cz). Těmto lidem budu navždy vděčná za jejich moudré rady do života. Pomohlo mně však řadu dalších lidí. V Iskérce o.p.s. jsem byla zapojena do 2. mezinárodních projektů. Měly název: "Se zkušenostmi z De BOEI do sociální firmy" a "S uživateli sociálních služeb a Nizozemskou expertízou k systémovým změnám". Díky těmto projektům jsem se zúčastnila 3 pracovních stáží v pátém největším městě Eindhoven v Nizozemí. Také jsem byla aktivně zapojena do projektu "Symbióza" se stejnojmenným kurzem "Symbióza" - kurz redakční práce a komunikace s veřejností.

Nejvíce mně však poslední dobou pomáhá víra v Boha, protože hodně lidí mě v životě zklamalo a ublížilo. To je asi to nejlepší v životě, co jsem mohla potkat. Byla jsem od mala věřící, ale řekla bych spíše spící nebo hledající křesťan. Největší zlom byl asi v polovině roku 2008, kdy jsem díky milované TV NOE našla víru v Boha. Tam vznikal i začátek mé tvorby v tvůrčím psaní. V roce 2008 jsem začala dělat dobrovolnickou službu KANOE (kamarádka NOE- pro TELEVIZI DOBRÝCH ZPRÁV - více na webu www.tvnoe.cz).

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2025 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |