Kony Vítková v Sadské
Postižení dcery
Do rodného Německa se Kony již nevrátila, nejen kvůli silnému citovému vztahu s budoucím manželem, ale také kvůli problematickému vztahu s rodiči, kteří se k ní jako nechtěnému dítěti chovali velmi drsně a jejich přehnaná přísnost šla často až na hranici týrání. Právě v dětství a rodičích lze hledat příčiny její mimořádně citlivé a křehké psychiky. Manželé Vítkovi oslavili v nedávné minulosti stříbrnou svatbu. Pevnost, stálost, oboustranná odolnost a trpělivost jsou přesvědčivým důkazem jejich harmonického vztahu. Prostě přímo čítankový příběh ideálního manželství. Brzy po svatbě se mladým manželům narodila dcera Hana. I když se narodila jako zdravé dítě, v sedmi měsících náhle ztratila vědomí na relativně dlouhou dobu. „Právě zcela nečekaná i časově dlouhá ztráta vědomí je hlavní příčinou Hančina celoživotního těžkého postižení. Dnes je jí 23 let, ale následkem mentální retardace, která vznikla závažným poškozením mozku při dlouhém bezvědomí, je přibližně na úrovni dětí 2. třídy základní školy,“ svěřuje se paní Cornelia. Kromě postižené Hanky mají manželé Vítkovi ještě zcela zdravého a též již dospělého syna.
Už toho bylo moc
Kony i přes postižení dcery žila v bezproblémovém manželském i rodinném vztahu dlouhá léta. Pomoc psychiatra ani psychologa nepotřebovala. Další zásadní zlom v jejím životě nastal asi před čtyřmi lety. „Manžel si při sportu velmi vážně poranil koleno. V krátké době prodělal hned čtyři operace menisku. V současné době je stav jeho kolene tak žalostný, že mu byl nedávno přiznán invalidní důchod, pouze však I. stupně,“ říká paní Vítková, která sama kvůli vážnému postižení dcery Hanky pracovat nemůže, protože o ni musí mimořádně obětavě pečovat. Pobírá tedy jen Příspěvek na péči o osobu blízkou, a protože manžel je nezaměstnaný a s malým invalidním důchodem, má rodina zcela pochopitelně i finanční problémy.Všechny tyhle životní trable však pevné manželské pouto rozbít nedokázaly. „Nejhorší bylo období po manželově zranění a krátce po sobě následujících operacích. To jsem se musela starat nejen o dceru, ale i o manžela,“ vypráví Kony. Bylo toho na ni tolik, že se při své křehké psychice naprosto logicky zhroutila. Ač netrpí žádnou těžkou psychickou chorobou typu schizofrenie a jiných paranoidních nemocí, musela být hospitalizována v psychiatrické léčebně v Sadské. Tam se v posledních čtyřech letech objevila jako pacientka hned čtyřikrát. „Do Sadské chodím vždy tak na měsíc z důvodů psychického vyčerpání ze starostí, které mám v rodině. Zdejší prostředí je pohodové, lékaři i personál mají k pacientům vyloženě ohleduplný a citlivý přístup. Tato léčebna mi vyhovuje také proto, že na oddělení, na které chodím, se většinou léčí jen pacienti s lehčími psychickými potížemi. Vždycky zde načerpám síly do dalšího života a na řešení svých rodinných problémů,“ uzavírá sympatická žena, která už jen svou kamarádskou povahou a stálým příjemným úsměvem, i při všech svých nemalých problémech, dokáže rozdávat dobrou náladu a pohodu ostatním pacientům.
Text i foto: Luboš Hora
