Ještě že jsou zvukové knihy
Hned po ztrátě zraku se stala členkou kladenské organizace nevidomých. ,,S touto organizací, která se tehdy jmenovala Česká unie nevidomých a slabozrakých, jsem se zúčastnila rekondičního pobytu. Tam jsem se začala učit chodit a orientovat se s bílou holí,“ vzpomíná na těžké začátky Lenka. Nedlouho poté začala také dojíždět do Prahy do organizace Tyfloservis, kde se zase začala učit základům Braillova písma. ,,Dojížděla jsem tam ale jen dva a půl měsíce a zbytek se doučila doma, jako samouk. Asi po půl roce učení jsem v Braillově písmu už dokázala číst,“ uvádí paní Nagyová. Nastal však další problém. Vzhledem k silné cukrovce má sníženou citlivost v prstech, trpí tzv. diabetickou neuropatií, a nedokáže proto v Braillově písmu číst dlouho. Protože je Lenka Nagyová velkou milovnicí literatury, historie i umění, spoléhá především na zvukový typ knih. V této oblasti se dokonce rozhodla pomoci i jiným lidem, kteří byli v minulosti zvyklí hodně číst a v důsledku horšícího se zraku nebo úplné slepoty už nemohou číst normální knihy. Především díky ní funguje ve Středočeské vědecké knihovně Kladno oddělení zvukové knihy. Lenka Nagyová knihy dle přání zrakově postižených čtenářů vybírá a nakupuje.
Iris jako oční duhovka i duha
V oblasti literatury, historie i umění má Lenka velké vědomosti, což dvakrát prokázala v někdejší oblíbené televizní soutěži ,,Milionář“, respektive ,,Chcete být milionářem?“. Tam vyhrála díky svým až mimořádným znalostem skutečně vysokou finanční částku. Kromě toho je i veřejně a společensky činná. Zhruba před šesti lety založila Občanské sdružení Iris, jehož je od té doby předsedkyní. „Iris proto, že se tak jmenovala moje první vodící fena, iris latinsky znamená duhovka v oku, ale byla to i staroegyptská bohyně duhy,“ vysvětluje paní Nagyová. Vedle práce pro jiné podobně postižené lidi, se Lenka Nagyová starala mimořádně obětavě i o svou velmi starou maminku, která trpěla Alzheimerovou chorobou. Maminka v letošním roce zemřela a tato ztráta je pro osudem silně pronásledovanou Lenku Nagyovou další těžkou ranou. V těchto chvílích je pro ni velkou oporou její druhá vodící fena Aša, na kterou je Lenka silně citově upjatá. Ale život jde dál. Svým životním heslem: Jediné co neumím, je se vzdát! se i nadále řídí více než přesvědčivě a statečně.
