Nezodpovědný manžel
Možná byla Lucie v minulosti hodná a slušná až moc, a to se jí nevyplatilo. Ve 20 letech se vdala a novomanželům se krátce po svatbě narodil syn David. ,,Po svatbě jsme nejprve bydleli u manželových rodičů a pak po různých pronajatých bytech,“ vzpomíná Lucie. Zhruba po dvou letech takového života se jim díky manželově hypotéce podařilo odkoupit od města byt do osobního vlastnictví, do kterého se s radostí nastěhovali. Ale už brzy se objevil první problém. Manžel byl gambler a hypotéku řádně nesplácel. Lucie byla v té době na mateřské dovolené, a tak mu samozřejmě příliš finančně pomoci nemohla. Po pěti letech navíc nezodpovědného manžela pro závažný trestný čin na dlouhou dobu zavřeli. Lucie se s ním krátce nato dala rozvést, a tak na všechno zůstala sama. Vysokou hypotéku samozřejmě platit nemohla, bývalý manžel ve vězení nic nevydělával, a proto o byt zcela logicky brzy přišla. „Po vystěhování z bytu jsem bydlela i se synem asi půl roku u tchána, který si mě oblíbil a všemožně se mi snažil pomáhat a pomáhá vlastně do dneška,“ vzpomíná Lucie. Tchán byl sice maximálně hodný a pomáhal jí nejen finančně, ale ne tak ostatní příbuzní z manželovy strany, kterým přítomnost Lucie s Davidem v bytě byla na obtíž. Proto oba toto své útočiště opustili a nastěhovali se pro změnu k jejím rodičům. Ani tam to ale nebylo ideální, a po nějaké době společného soužití se objevovaly neshody a problémy. Mladá matka si proto zažádala o bydlení v azylovém domě OS ČČK. Dočkala se ho po sedmi měsících. „Máme zde se synem k dispozici jednopokojový byt s příslušenstvím a líbí se nám tu. Po všech těch prožitých strastech jsem se tu z velké části srovnala i psychicky. Paní ředitelka kladenské organizace Červeného kříže je velmi hodná a obětavá, snaží se nám pomáhat, jak jen může, stejně jako mi stále pomáhá můj bývalý tchán. Těmto dvěma lidem jsem nejvíce vděčná, že jsem na tom aspoň takto. Vždyť jinak bych s Davidem snad skončila na ulici,“ přiznává se zřejmou vděčností Lucie.
Věří ve šťastnější budoucnost
Problémem však je, že služeb azylového domu nemůže využívat donekonečna a jednou odsud bude muset odejít. Lucie se sice všemožně snaží sehnat nějaký pronájem nebo podnájem, ale při nestydatých cenách, které si majitelé za pronájmy bytů mohou libovolně sami určovat, je to po finanční stránce zatím nad její síly. Tím spíš, že je Lucie v současné době nezaměstnaná, a tím pádem pouze na sociálních dávkách. Přitom ji rozhodně nelze podezřívat z toho, že by nechtěla pracovat. Opak je pravdou. Lucie velmi intenzívně zaměstnání shání a je ochotná přijmout jakoukoli práci. Už jen kvůli svému synovi, kterého má velmi ráda, a na hodném a inteligentním chlapci vůbec nepoznáte, v jakých sociálních poměrech vyrůstá. Sehnat zaměstnání v době, kdy se nezaměstnanost v ČR pohybuje již kolem 10 %, je zvláště pro matku s dítětem velmi obtížné. Tady opět pomáhá paní ředitelka Oblastního spolku Českého červeného kříže v Kladně Stanislava Klicmanová. Občas nabídne Lucii k přivýdělku nějakou jen dočasnou příležitostnou pracovní činnost přímo v organizaci. Na zaplacení přemrštěného pronájmu bytu by to však zdaleka nestačilo. „Já beru Lucku prakticky jako vlastní dceru a jejího Davida jako vnuka. Však mi také říká babičko,“ směje se ředitelka Klicmanová. Lucie samotná pevně věří ve šťastnější budoucnost. „Ještě, že se najdou takoví lidé, jako je naše paní ředitelka nebo můj tchán, kteří dokážou pomoci nejen vlídným slovem, ale především skutečnými činy. Jsem jim oběma velmi vděčná,“ uzavírá svůj příběh mladá žena.
