Pracovní problémy pokračovaly
Zde začaly skutečné problémy. Okolí mě vnímalo jako přistěhovalce, „náplavu“, jak s oblibou tvrdili a podle toho se i chovali. Navíc se začala opakovat již zmíněná věc, jediný muž v ženském kolektivu. Aby toho nebylo málo, uvědomil jsem si, že se do lékárny vlastně nehodím, nejsem obchodník, ale spíš vědecký typ. Nedokázal jsem si ale představit, že bych dělal něco jiného, mimo jiné díky vysokému výdělku. Do roku 2008 jsem vystřídal spoustu pracovních míst, domníval jsem se, že se mé potíže vyřeší, ve skutečnosti se problémy jen odložily a po čase se opět objevily.
Už jsem to nezvládl
V průběhu let jsem začal mít zdravotní problémy, které přicházely nenápadně. Nejprve se mi zvýšil krevní tlak, začal jsem užívat antihypertenziva. Po konfliktu s kolegyní jsem musel vyhledat pomoc psychiatra, který mi předepsal antidepresiva. Poslední kapkou v moři problémů byla ekonomická krize, kvůli níž jsem přišel o práci nejen já, ale později i moje manželka. Psychika se rapidně zhoršovala do té míry, že už jsem to nezvládl a zhroutil jsem se. Požádal jsem psychiatra o doporučení do psychiatrické léčebny U Honzíčka v Písku. Díky profesionálnímu a lidskému přístupu personálu se můj stav zlepšil, přehodnotil jsem i postoj vůči práci. Došel jsem k názoru, že práce mě musí především uspokojovat, peníze jsou až na druhém místě. Pacienti, se kterými jsem byl v léčebně, mě též přesvědčili, že bych si měl zařídit invalidní důchod, protože na něj mám nárok. To mi nabízel již dříve můj ošetřující psychiatr, ale odmítl jsem to. Nakonec jsem podal žádost a byl mi přiznán invalidní důchod 2. stupně.
Najít práci, která mě baví
Abych si zvýšil šanci získat zaměstnání, absolvoval jsem několik rekvalifikačních kurzů, konkrétně správce sítě a základy programování v C++. Dále jsem se přihlásil na dvouměsíční odbornou stáž ve firmě jako IT technik. Konečně jsem dělal něco, co mě opravdu baví, dokonce i pan ředitel se mnou byl spokojený. Věřím, že brzy najdu práci, která mě bude bavit a přinášet pocit uspokojení. To je totiž důležitější než všechno zlato světa.
Marek Pilař
