Marek Remiš

Marek Remiš

Středoškolská a vysokoškolská studia, divadlo a sport

V dospívajícím věku studoval nejprve na gymnáziu, ale po dvou letech přešel na čtyřleté pedagogické lyceum, které zakončil maturitou. „Vždy mě přitahovala práce s lidmi a právě proto jsem z gymplu přešel na pedagogické lyceum,“ vzpomíná Marek na svá středoškolská studia. Po nich vystudoval na vysoké škole tříletý obor mediální studia a získal titul bakaláře. Kromě práce spojené s pedagogickým stykem s lidmi se hodně věnuje i svému velkému koníčku divadlu. V mládí též hodně sportoval, hrál hokej a věnoval se i veslařskému sportu. Při něm skončil třetí na celorepublikovém poháru dorostu.

Práci s lidmi dal přednost před prací obchodního ředitele

Ještě při svých vysokoškolských studiích pracoval Marek jako obchodní ředitel firmy na designu zakázkových sedaček. Třebaže by v tomto oboru vydělal určitě více, lidi, zejména ti postižení a snaha jim co nejvíce pomáhat, ho jednoznačně přitahovali víc. Proto po ukončení studií nebylo o čem rozhodovat. Netrvalo dlouho a Marek nastoupil do Psychiatrické nemocnice v Bohnicích. „Vůbec toho nelituji, protože si myslím že práce s pacienty má větší smysl,“vysvětluje své konečné rozhodnutí Marek.

Práce ho baví a s pacienty jedná vždy lidsky

I na sebevíce nemocné pacienty se nikdy nesnažil dívat jako na nějaké méněcenné lidi. Ke každému má stejný vpravdě lidský přístup. To mohu sám osobně potvrdit. Jsem dost problémový člověk a za své necelé dva roky práce v bohnickém Peer klubu, jsem měl díky svému psychickému onemocnění dost drobných malérů. Od Marka jsem nikdy neslyšel ani slůvko nějaké výtky. Za to si ho osobně velmi vážím. Jen mě trochu mrzí, že díky své pracovní vytíženosti, nemůže do Peer klubu chodit pravidelně. „Musím se též věnovat vedení statistik agendy ke klubu. Zabere to dost času a proto v Peer klubu nemůžu být denně. Dost mě to mrzí, protože osobní kontakt s pacienty mě přitahuje víc. Ale i tahle činnost je potřebná a patří k náplni mé práce v Bohnicích,“ uzavírá mladý muž který v práci s nemocnými pacienty nalezl smysl svého života.