Markéta Sluková
První hospitalizace
Její vlastní rodina, se kterou se vždy intenzivně stýkala, vůbec nechápala, co se s ní děje. V manickém stavu spojeném se vsugerovanými bludy ji její matka odvezla k lékaři, který ji následně okamžitě poslal do Psychiatrické nemocnice v Bohnicích. Do té doby přitom nebyla nikdy u psychiatra. ,,Protože mě do Bohnic přivezli v hrozném stavu, musela jsem první týden strávit na neklidovém oddělení. Nasadili mi léky: antipsychotika i prášky na spaní a na uklidnění,“ vzpomíná sympatická mladá žena. Po týdnu na neklidu byla přeložena do Psychiatrického centra Praha Tam pak strávila měsíc a její stav se postupně zlepšoval. Po měsíci byla propuštěna a přešla na ambulantní psychiatrickou léčbu. V té době se Markéta pokusila vrátit ke studiu. Protože však kvůli silným lékům byla hodně utlumená a určitě ne v ideálním stavu, studium se jí nakonec ukončit nepodařilo. Přesto však více než dva roky hospitalizace nebyla potřeba. ,,V té době jsem pravidelně navštěvovala ambulantního psychiatra, brala léky i absolvovala individuální psychoterapii. S přítelem jsme se nerozešli, ale už jsem nebydlela s ním u jeho rodičů. Vrátila jsem se k matce,“ říká Markéta.
Bez léků to nejde
Rekonvalescence trvala dlouho, ale byla úspěšná. Její stav se za tu dobu velmi zlepšil a lékař mohl navrhnout vysazení všech léků. Bez léků ještě asi půl roku fungovala v pořádku. Poté nastaly další závažné psychické problémy. Druhá ataka nemoci byla podobná té první, jen šlo o příznaky mnohem silnější. Markéta proto při druhé hospitalizaci v Bohnicích strávila na neklidovém oddělení celé tři týdny. ,,Opět mi nasadili velké množství léků, ale ty tentokrát nezabíraly. Proto se lékaři rozhodli pro elektrokonvulzivní terapii, což jsou vlastně elektrošoky pod narkózou. Absolvovala jsem jich asi pět. Byla jsem po nich hodně utlumená, ale určitě mi pomohly především tím, že jsem se zbavila svých bludů,“ uvádí Markéta. Byla přeložena z neklidu na jiné oddělení, celkem strávila v Bohnicích celé čtyři měsíce.
Našla dobrou práci
Po druhém propuštění z Bohnic se Markéta nejprve dala psychicky dohromady a pak se začala poohlížet po nějaké práci na zkrácený úvazek. ,,Nejprve jsem zkusila práci trafikantky. Ale jak práce, tak především prostředí tam pro mě bylo nevyhovující. Proto jsem toho po půl roce nechala,“ říká Markéta. Následovala zhruba půlroční pauza bez zaměstnání. Poté si udělala floristický kurz a zkusila práci v květinářství. Ačkoli Markétu vázání kytic velmi baví, zjistila, že ji práce prodavačky v květinářství nenaplňuje, a tak si tato aktivní a inteligentní dívka hledala něco jiného. ,,Na internetu jsem si našla nejprve bohnický Peer Klub. Ten jsem navštívila a získala tam kontakt na neziskovou organizaci Dobré místo. Předseda této organizace Josef Gabriel mě přijal velmi ochotně a nabídl mi možnost zaměstnání na částečný pracovní úvazek. Zaměstnána jsem zde od března letošního roku. Protože Dobré místo úzce spolupracuje s bohnickou nemocnicí a především jejím Peer Klubem, působím nyní hlavně v tomto klubu. Vždy v pondělí odpoledne tam vyučuji španělštinu pro začátečníky a ve středu odpoledne společně s jednou spolupracovnicí z Dobrého místa vedeme aktivitu tematické tvoření. Kromě toho pomáhám s administrativou celé organizace Dobré místo. Jsem tam velmi spokojena, pohybuji se mezi lidmi, kteří mají podobné problémy jako já, a navíc je zde skvělý kolektiv,“ uzavírá mladá žena, která po všech prožitých strastech své místo v životě našla.
Text a foto: Luboš Hora – Kladno
