Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Martin – deprese vystřídala mánie

27. 9. 2012

Martin (39) trpí maniodeoresivní poruchou, nemoc ho provází již od mládí. První příznaky se objevily ve druhém ročníku, když studoval Střední školu strojní ve Žďáře nad Sázavou. Začal mít deprese. „Myslel jsem si, že je to ze strachu z maturity a z blížící se vojny. Dospělo to do takové fáze, že jsem se doma začal ptát mámy, která je zdravotní sestra: Mami, když si vpíchnu vzduch do žil, tak můžu umřít?,“ vzpomíná Martin.

Martin – deprese vystřídala mánie

„Sametovka“ byla spouštěčem mánie

Maminka měla pochopitelně velké obavy. Zašla tedy se synem k psychiatričce, která ho vyšetřila. Protože Martinovi bylo pouhých sedmnáct let, tak mu nepředepsala žádné prášky, ale doporučila mu běhání. Martin uposlechl rady doktorky, začal sportovat a deprese ustaly. Jenomže přišla sametová revoluce a deprese vystřídala mánie. Martin začal organizovat studentské dění na průmyslové škole, kde studoval: „Například jsem odjel do Brna na stávkový výbor, tam jsem jednu noc přespal a vrátil jsem se s videokazetou. Chtěl jsem ji promítat na gymnáziu v Novém Městě na Moravě, ovšem tam jsem nestudoval a tam ji nechtěli pustit. Nakonec jsem to domluvil u nás na průmyslovce ve Žďáru nad Sázavou. Na té kazetě bylo zaznamenáno dění na Národní třídě v Praze 17. listopadu. Měl jsem k tomuto komentář a během promítání studenti hráli protestsongy od Jaromíra Nohavici,“ vypravuje Martin. Touto projekcí chtěli podpořit demonstranty. Poté ještě párkrát odjel do Brna a mánie se stupňovala, až si už nevěděl rady, proto raději navštívil zase psychiatričku. Ona řekla, že má o něj strach. Navrhla mu, aby si zašel na přijímací oddělení Psychiatrické léčebny v Jihlavě a tam se rozhodne, zda je to na hospitalizaci. Martin se poprvé dostal na léčení 7. prosince 1989.

Alkohol nebylo nejlepší řešení

Léčba trvala asi měsíc. Jelikož ho propustili moc brzy, tak se vrátil po týdnu zpět do léčebny. Utíkal z psychiatrie zase do Brna a přitom si jednou dokonce zlomil nohu. Nakonec se hospitalizace protáhla na čtyři měsíce. Martin musel opakovat ročník. Díky práškům a tím, že si nastavil režim, psychické problémy přestaly. Dostudoval střední školu a v klidu odmaturoval. Pak nastoupil do práce, do podniku Medin a.s., v Novém Městě na Moravě. Postupně si prohluboval zájmy o historii a český jazyk. Po třech letech si řekl, že by se mohl pokusit o vysokou školu. Podal si přihlášku na Karlovu univerzitu. Zkoušel se tam dostat dva roky po sobě, ale nevyšlo to. V pětadvaceti si řekl, že Univerzita Karlova je přece jen pro něho těžká. Tak si v roce 1997 podal přihlášky na školy do Opavy a Ostravy. V Opavě mu přijímací zkoušky dopadly úspěšně a nastoupil do prvního ročníku na Filozoficko-přírodovědeckou fakultu, obor učitelství – kombinace český jazyk a dějepis. Zpočátku to na něj nekladlo takový stres, ale postupně se to vystupňovalo. Ve třetím ročníku se u Martina objevila další mánie a jejím spouštěčem byl alkohol. „O prázdninách jsem byl s kamarády na dovolené na Seči. Začal jsem víc pít alkohol a méně spát a tím jsem si naboural organismus. Tak jsem se dostal zpátky do léčebny,“ popisuje Martin svoje zážitky s alkoholem. Během studia například rok studoval a další ročník musel přerušit. Jednou se stalo, že byl hospitalizovaný přímo v Opavě během školního roku. V době hospitalizace se blížilo zkouškové období a Martina pouštěli z léčebny na semináře a zkoušky. Bylo to ve čtvrtém ročníku a učiva moc nebylo, tak zkoušky absolvoval úspěšně. Dokončil tedy ročník a začal studovat poslední rok. Povinnou praxi dělal na Střední škole zdravotní v Opavě a na Gymnáziu v Novém Městě na Moravě jako učitel. Martin začal pracovat na diplomové práci. V květnu 2005 udělal úspěšně státnice z historie a tím se mu ulevilo. Bohužel v létě u něj propukla opět mánie a práci na diplomce musel přerušit. Nakonec se stalo, že nedokončil studium a nestal se magistrem.

Rodina stála při mně

Mezi Martinovy zájmy patří hudba, divadlo a film, ze sportu hlavně tenis, fotbal a hokej. „Rodina mě při nemoci hodně podporovala. Navštěvovali mě v léčebně, když jsem byl hospitalizovaný, dávali na mě pozor, když mi bylo hůře. Když už jsem byl nebezpečný sám sobě a okolí, tak zajistili, abych se dostal včas do odborné péče,“ říká Martin o své rodinně. Při opakovaných hospitalizacích mu pan primář navrhoval, aby si zažádal o invalidní důchod. Jelikož si myslel, že dostuduje a stane se učitelem, tak důchod dlouho odmítal. Nakonec při posledním pobytu na psychiatrii v roce 2006 si o invalidní důchod zažádal. Martin se v poslední době cítí lépe. Je to také tím, že omezil alkohol a už nemá stresy ze zkoušek. Do budoucna by si přál najít si přítelkyni. Jeden z plánů se mu již splnil. Našel si vlastní bydlení v Jihlavě a tím se osamostatnil.

Maniodepresivní psychóza (dnes označovaná jako Bipolární afektivní porucha) je závažné duševní onemocnění, při kterém dochází k periodickým změnám nálady, vitality, psychických funkcí a celkového normálního fungování organismu. Při bipolární afektivní poruše se objevují čtyři různé druhy období, které jsou rozděleny dle typů a intenzity příznaků. Jedná se o období hypomanické (mírná forma, „hypo“ pochází z řečtiny a vyjadřuje předponu „pod“), manické, depresivní a smíšené. Manickým syndromem se rozumí stav, kdy je nemocný nadměrně podnikavý (většinou ovšem neproduktivní), veselý, nic pro něho není problém, má sníženou potřebu spánku, v sexuální oblasti je často promiskuitní, navazuje stále nové vztahy. Může být i naopak podrážděný. Veškeré pochody v jeho těle jsou zrychlené. Protikladem manickému syndromu je syndrom depresivní, při němž je nálada pokleslá, člověk není schopen prožívat radost, trpí beznadějí, poruchami spánku, nechutenstvím, nezájmem o sex a celkově je vyčerpán. Objevují se sebeobviňovací bludy a bludy o vlastní bezvýznamnosti, bezcennosti. Ve všech fázích je velké nebezpečí sebevraždy.

Touto duševní chorobou trpí přibližně 1% dospělých lidí. Onemocnění mohou předcházet varovné signály, ale není to vždy pravidlem. První známky onemocnění se mohou objevit už v období puberty nebo v období rané dospělosti. Maniodepresivní psychóza spadá pod psychické poruchy, kterým bohužel nelze nikterak zabránit, protože jsou většinou vázány na dědičný přenos (rozumějte přenos vloh k této chorobě). Dalšími faktory, které mohou podnítit vznik nemoci, jsou například silné emoce (úlek, děs, smutek, duševní útrapy, strach atd.), fyzické a psychické vyčerpání nebo dokonce roční období.

Ku prospěchu může být zdravý životní styl, dostatek fyzické aktivity, vyhýbání se stresovým a psychicky náročným situacím a faktorům, pravidelný a dostatečný spánkový režim a zamezení konzumace alkoholu a jiných psychoaktivních látek (např. marihuana, LSD, kokain, pervitin apod.).

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2025 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |