Matěj Doseděl

Luboš s Matějem

Tři a půl roku na invalidním vozíku

Nemohl vůbec chodit a pohyboval se jen na invalidním vozíku, a to celých tři a půl roku od osudného okamžiku. Taková rána hned v mladém věku by srazila do kolen snad každého člověka, Matěj je ale rozený bojovník se životem. Právě takových lidí si vážím nejvíce, snad proto, že já bych nikdy něco podobného nedokázal, a na život bych zcela rezignoval. Ne tak Matěj. Dokázal se po více než třech letech postavit poprvé na nohy. „Zprvu jsem se pohyboval jen s pomocí chodítka. Pak jsem měl přejít na berle, ale ty jsem nakonec úplně vypustil, a začal, byť zprvu jen s velkými potížemi, skutečně zase chodit po svých. Z těžké situace mi nejvíce pomohla podpora rodiny,“ uvádí Matěj Doseděl.

Další těžká rána života

Do Psychiatrické nemocnice v Bohnicích se poprvé dostal v roce 2010, kdy byl ještě vozíčkářem. Bylo to proto, aby se s těžkou životní změnou smířil. Matěj se smířit odmítl. Co jen v sobě musel mít životní síly a bojovnosti, když dokázal zase chodit. Sice je znát že jeho psychomotorika je porušena, ale chodí bez jakýchkoli podpůrných prostředků. Tenhle mladý muž prostě překonal sám sebe. Pak ho ale postihla další těžká rána. Zemřela mu maminka, která mu byla v nejtěžších chvílích největší oporou. Otec žije v Ostravě. Matěj zůstal v Praze sám a ještě přišel o střechu nad hlavou. Proto zamířil znovu do Bohnic. Jeho druhá hospitalizace trvá už delší dobu. V současné době mu vyřizují chráněné bydlení. Muž, který je tak psychicky silný, si ho skutečně zaslouží více než kdo jiný. Pravidelně navštěvuje bohnický Peer klub a pro svou veselou povahu je mezi pacienty velmi oblíben. Na těžké rány osudu nejen že si nepostěžuje ani slovem, ale pro ostatní nemocné pacienty je velkým přínosem i příkladem. Kéž by byl každý tak psychicky silný jako tento mladík.

Text k foto: Já s Matějem před bohnickým Peer klubem