Kromě práce ve zdejším pavilonu A, pracujete jako ambulantní lékařka též v Lysé nad Labem. Jaký je zásadní rozdíl mezi těmito dvěma praxemi?
Nejsem v Sadské jediná, kdo se takto střídá na dvou odlišných místech. Kromě práce v léčebně pracuje ambulantně ještě paní primářka Klánová a lékařka z oddělení B Hochsnidrová. Oba druhy zaměstnání mají svá pozitiva i negativa. Na oddělení v Sadské mám větší přehled o psychickém vývoji pacienta a proto na něj mohu více reagovat.
Které z těch dvou pracovišť je Vám bližší?
Vyhovuje mi právě kombinace obou míst. V Sadské je výhodou, že mohu spolupracovat týmově s dalšími psychiatry i psychology, zatímco v Lysé jsem na své pacienty sama a nemám tam ani svou zdravotní sestru, což ale na druhé straně může pro samotného pacienta znamenat větší pocit soukromí.
Když je pacient hospitalizován v léčebně, znamená to, že už je v těžším stavu než ten, který se léčí jen ambulantně?
Tak jednoznačné to asi není, protože do Sadské přicházejí v nejednom případě pacienti opakovaně, třeba jen z preventivních důvodů.
Jaké psychické potíže mají Vaši pacienti nejčastěji?
V poslední době nelehké celospolečenské situace se často jedná o úzkostně-depresivní stavy, způsobené obtížnou sociální situací, jako je ztráta zaměstnání nebo jeho obtížné hledání, zadluženost nebo bydlení. Často se přidávají i problémy rodinné.
Setkala jste se ve Vaší praxi s pacientem, který by na Vás díky psychickému stavu byl agresivní?
Na oddělení v Sadské snad ani ne, ale v ambulanci v Lysé jsem v minulosti léčila pacienta, který byl v manickém stavu a ten agresivní byl. Jednalo se však o agresivitu slovní, když zvyšoval hlas, nebo mi volal domů a částečně i vyhrožoval. S pokusem o fyzické napadení jsem se během své více než desetileté praxe naštěstí nesetkala.
Text i foto: Luboš Hora