Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Nazaret, středisko Diakonie a misie Církve československé husitské, Borovany

25. 3. 2014

Vždy, když zajdu do Baumaxu v Českých Budějovicích, nezapomenu se zastavit u regálu s krásnou keramikou, kterou vyrábějí lidé z  Nazaretu. Rozplývám se nad krásnými hrnečky, miskami, zvonečky, květináči. Obdivuji preciznost a šikovnost lidských rukou, které je vyrobily. Proto jsem chtěla o těchto lidech vědět víc. Oslovila jsem toho nejpovolanějšího, a to zakladatele a vedoucího Nazaretu Karla Filipa, aby nám tuto organizaci a samozřejmě lidi v ní více přiblížil.

Nazaret, středisko Diakonie a misie Církve československé husitské, Borovany

Můžete nám říci něco o Vašich začátcích a o vzniku Nazaretu?

Začínal jsem v sociálním zařízení "Domeček", které vzniklo v roce 1992 v Trhových Svinech. Zde jsem působil právě v letech 1992-93, pak, abych zabezpečil rodinu, jsem odešel, ale v roce 1996 jsem se k této činnosti vrátil a již natrvalo. „Domeček“ vedle dílenské činnosti pořádal i víkendové akce a letní tábory. Svou činnost zaměřil na děti a mládež. V roce 2005 jsem inicioval vznik střediska Diakonie a misie Církve československé husitské - Nazaret - v Borovanech. Zaměřilo se na handicapované osoby ve věku 18 - 85 let, kterým se snaží prostřednictvím svých sociálních služeb (zvláště dílenské činnosti) umožnit začlenění do společnosti a zabránit tak jejich sociálnímu vyloučení.

Většinou se za názvem organizace skrývá zajímavá informace nebo historka. Proč zrovna Nazaret?

Snažil jsem se spojit křesťanskou věc (jelikož je to diakonické centrum) a dílenskou činnost, a proto ten Nazaret.

Vašim klientům nabízíte jaké sociální služby?

Chceme být takovou "dílnou života". Místem, kde se umenšují lidské handicapy a naopak rozvíjejí talenty. Věřím, že každá smysluplná práce je také výbornou terapií. Snažíme se o integraci lidí s těžkým postižením (vozíčkáři, nevidomí, neslyšící, dlouhodobě nemocní) prostřednictvím dvou sociálních služeb - Sociálně terapeutické dílny a Centra denních služeb. Jako podpůrnou činnost provozujeme chráněnou dílnu (keramika, tkaní, výtvarná činnost). Doplňkovou činností je nabídka aktivit pro volný čas dětem i dospělým.

Centrum denních služeb

Zde jsou lidé s těžkým handicapem (lidé upoutaní na invalidní vozík), kterým kromě pracovní terapie nabízíme muzikoterapii, arteterapii, cvičení paměti a soustředění. Vyrábíme různé výrobky z keramiky (např. misky, květináče, knoflíky). Prostřednictvím nabytých dovedností a dílenské činnosti, které kromě toho, že jim pomáhají získat pocit užitečnosti a plnohodnotného života, rozvíjíme také jejich motoriku. Pro každého klienta vypracujeme individuální plán rozvoje. Snažíme se najít, co je pro něho optimální a na co je šikovný. Často tak vznikají i nové výrobky, které potom obohacují náš sortiment. Každý rok se podílíme na vydání kalendáře Nazaretu. Kromě těchto aktivit se během celého roku účastníme různých koncertů, pořádaných jak Nazaretem, tak i městem Borovany. Někteří naši klienti nacvičují a vystupují s taneční skupinou Kukačka. Do této činnosti se zapojují převážně nevidomí lidé a lidé s lehčím handicapem. Je to model 1 + 1, tedy jeden je klient a druhý dobrovolník, který mu dělá doprovod a pomáhá mu. Taneční kroužek má 18 členů a letos se nám podařilo zapojit i lidi na invalidním vozíku, a to formou divadýlka, kdy si Kukačka připravila představení o Červené Karkulce. Před Vánocemi jsme s touto hrou vystupovali na přehlídce divadel spřátelených organizací, kterou pořádá občanské sdružení STROOM Dub v Prachaticích. Máme tu také sportovní aktivity. Dvakrát týdně pilně a s nadšením trénujeme Bocciu, což je tradiční rekreační sport pro atlety, kteří jsou vzhledem ke svému tělesnému postižení odkázáni na invalidní vozík.

Sociálně terapeutická dílna.

Zde usilujeme o začlenění handicapovaných spoluobčanů pomocí dílenské činnosti, která je napojena na činnost chráněné dílny. U těchto lidí je možnost, že si osvojí některé pracovní návyky a získají pracovní místo v chráněné dílně. Každý tu má již "svůj sortiment" dle svých možností i handicapu. Máme tu velice šikovné nevidomé klienty, kterým se podařilo přejít do chráněné dílny. Ale i tak stále dochází do denního centra, kde se účastní třeba tanečního kroužku, věnují se činnostem, které jim obohacují život a využívají toho, že nemusí za nimi nikam docházet, což by bylo pro ně často komplikované. Každý rok máme nějak nazvaný podle našeho sortimentu. Loni to byl zvonkový rok. Letos máme rok světel.

Platí klienti za vaše služby?

V denním centru jsou služby zpoplatněny, ale ceny nejsou vysoké. Jejich výši vypočítáme podle stupně příspěvku na péči. V sociálně terapeutické dílně klienti nic neplatí, naopak se jim snažíme za vyrobené výrobky i nějakou symbolickou částku poskytnout. V žádném případě na nich nechceme vydělávat.

V současné době vytváříte zázemí pro kolik klientů?

V denním centru máme 12 až 13 klientů, v sociálně terapeutické dílně také tak, celkem tedy 26 až 27 klientů, ale ne všichni chodí každý den.

Na internetu mě zaujala informace, že každý rok pořádáte "putování s oslem". Můžete nám o této akci něco říci?

Ještě v sociálním zařízení „Domeček“ jsme pořádali tzv. puťák pro děti do 14 let a jednou se nám ozval nevidomý pán, který se trochu zlobil, proč něco takového neorganizujeme také pro dospělé, že by se rád zapojil. A tak vzniklo „putování s oslem po kraji“, zpočátku hlavně pro nevidomé. A ten název? Do „Domečku“ v Trhových Svinech docházel pán s vozíkem taženým oslíkem, a ten že nám bude vozit zavazadla. Bohužel, oslík zemřel, ale název akce už zůstal. Postupně se přidali k nevidomým lidem i vozíčkáři a dnes je to velká akce, které se účastní na 30 lidí. Každý handicapovaný účastník má svého asistenta, někteří i dva. Během dne, kdy putujeme krajinou za různými cíli, se asistenti střídají. Kromě putování si užíváme sluníčka, koupeme se v rybnících. Máme již ověřeno, že lidé se nejlépe sblíží při rozhovorech během putování. Společně snídáme, obědváme a večeříme. Máme dokonce vlastního kuchaře. Jídlu vždy předchází krátká modlitba a tzv. pokřik. Těch máme několik: cirkulárku, mašinku, trpaslíky i obry. Celá akce trvá týden. První dva roky jsme pobývali v přírodě. Po připojení vozíčkářů jsme začali jezdit do penzionů, například do penzionu Vyhlídka v obci Lutové na Třeboňsku nebo do Bukové na tábor, kde je to právě pro vozíčkáře uzpůsobené. Pojedeme tam asi i tento rok. Úžasné na této akci je, že všichni tvoříme jedno společenství bez nějakého rozlišování na lidi s handicapem a bez něj. Týden nám vždy velice rychle uběhne, ale vzpomínky na krásnou krajinu a společenství lidí dobré vůle nám už zůstanou.

Při „putování s oslem“ zažíváte určitě s klienty spousty úsměvných historek, můžete se s námi o nějakou podělit?

Této akce se například účastní velice šikovná paní na vozíčku, která je bez rukou, a tak maluje štětečkem mezi tváří a ramenem. Ona je taková "akční" a jelikož má manžela, který je také na vozíčku, chtěla, aby se k nám přidal, protože již několik let neopustil čtyři stěny. Dva roky jsme to plánovali, protože manžel potřebuje větší péči. Třetí rok jsme pro něj zajistili dva dobrovolníky a jel s námi. Ze začátku trochu bručel, ale potom byl spokojený, koupal se, prostě si to s námi užíval, úplně se rozzářil. A když jsme se vraceli domů, tak opět posmutněl a komentoval to slovy: „Tak zase budu koukat jen na to pole s drátama.“

Další věcí, která mě zaujala na vašem webu, jsou Kapličky.

Kapličky je taková okrajová věc, ale pro mne srdeční záležitost. Tato aktivita se pojí také se zařízením „Domeček“, kterému bylo umožněno vybudovat tábořiště uprostřed chráněné krajinné oblasti Blanský les. A jako výraz vděku tomuto místu, jsme se prostředí snažili udržovat a zvelebovat. Nazaret se této aktivity ujal, i když pouze tak trochu navíc. Je ale fakt, že okolo této akce se už utvořila malé skupinka dobrovolníků, kteří na Borovou rádi jezdí a jsou ochotni obětovat svůj čas, aby dvanáct kapliček okolo Chvalšin a Borové bylo každé léto obsečeno, uklizeno a vyzdobeno květinami. Občas se nám podaří i přidat další lavičku.

Jakou formou mohou lidé Nazaretu pomoci?

Samozřejmě nám pomáhají dobrovolníci, kteří jsou velmi důležití, zvláště pro naše „putování s oslem“. Nikdy bychom nebyli schopni jim zaplatit tolik hodin, které stráví během akce s našimi klienty. Je to denně až 13 hodin, ale opravdu s nasazením. Dobrovolníci také často dělají doprovod na taneční kroužek, někdy pomáhají i v dílně. Docházela k nám do dílny jedna milá paní, která přišla o práci, a než si našla novou, chodila pomáhat. Každý rok vyhlašujeme akci „Dobrovolník roku“, a tak se snažíme poděkovat malým dárkem vždy jednomu z řad dobrovolníků.

Firma i jedinec nám pomohou zakoupením našeho výrobku nebo kalendáře. Je logické, že velká zakázka od firmy je pro nás nejlepší. Nejvíce se výrobky prodávají před Vánocemi. Naopak začátek roku je nejhorší. Snažíme se prodejem výrobků vylepšit si rozpočet (je to tak třetina, čtvrtina rozpočtu) a nabídnout klientům zase něco navíc. Například pro E.ON jsme loni na Mikuláše vyrobili 300 hrníčků a každý byl originál. Pro nás je nejlepší, když lidé přijdou a koupí si výrobek přímo u nás nebo firma zadá zakázku. Když jedeme na trhy, už máme náklady na cestu a také tam výrobky musí někdo prodávat. S prodejem zvonečků nám pomáhala zdravotní škola. Také někteří majitelé obchůdků nám pomáhají s prodejem. Třebaže nám s financováním provozu částečně pomáhá stát a jiné instituce a přestože se snažíme stále zvyšovat prodej u nás vyráběného zboží, neobejdeme se bez pomoci sponzorů. Já sám každý měsíc přispívám na konto Bariéry, jelikož na základě vlastních zkušeností vím, jak důležití jsou dárci, zejména ti pravidelní. Jsme vděční třeba i za padesátikorunu měsíčně. Další forma pomoci spočívá v darování surovin pro naši výrobu. Teď právě máme problém s hlínou, jelikož jsme používali tu Borovanskou, ale už nám došla.

Má Nazaret nějaké přání?

Příští rok bude mít Nazaret 10. výročí v zniku a naším přáním je oslavit tyto narozeniny ve větší existenční jistotě, aby mohl být stále útočištěm a místem, kde je handicapovaným spoluobčanům dobře. Existenci Nazaretu přirovnávám k lodi – ta pluje po vlnách moří, veze náklad a má svůj cíl, když nejde ke dnu za velkých bouří, znovu napne své plachty. Dalším přáním je, aby se lidem naše výrobky stále líbili a dělali jim radost, protože nejhezčí odměnou pro nás je vědět, že někdo právě snídá z hrnečku, který se narodil v rukách některého z nazaretských šikulů nebo výtvarné víly, že ráno něčí bosé nohy spočinou na huňatém koberci Nazareťáku, že na okně něco roste a kvete z květináčů od Hanči, Pavlíka, Marka, Péti...

Text a foto: Simona Breichová

Další informace Nazaret, středisko Diakonie a misie Církve československé husitské, Žižkovo náměstí 1, 373 12 Borovany

telefon: 380 123 602, mobil: 603 175 004, 736 711 253 e-mail: nazaretdilna@centrum.cz,

www.nazaret.cz

www.nazaret.cz

web: www.nazaret.cz Číslo účtu - 0571374399/0800.

Provozní doba: Denní centrum: ve všední dny od 8.00 - 14.00 hodin Sociálně terapeutická dílna: ve všední dny od 8.00 - 14.00 hodin Obchůdek Trhové Sviny , telefon: 733 795 618, e-mail: nazaretdilna@seznam.cz

Simona Breichová

Simona Breichová

Žiji v žlutém domečku mezi rybníky na jihu Čech, a to s manželem a dvěma dospívajícími dětmi. Velkou radost mi v životě dělá můj chlupatý poklad - kokršpanělka Sandy. Sílu do života mi dodává sluníčko a voda, moc ráda plavu, asi lépe ve vodě než v životě. Dále mám ráda přírodu, práci na zahradě a dobré knihy. Naopak nesnáším bezmoc, bezohlednost, aroganci, klíšťata a komáry.

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2024 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |