Zatočil se se mnou celý svět
Kvůli zdravotním potížím šel Jiří na chirurgii. Paní doktorka ho prohlédla a řekla mu, že tomu nechá volný průběh. Obvodní lékařka byla jiného názoru a vlastně mu tím zachránila život. Zavolala do nemocnice v Třebíči s urgentní prosbou o vyšetření. Byla mu diagnostikována rakovina varlete. Ve čtvrtek byl na vyšetření a hned v pondělí ho operovali. Stav byl velmi vážný, měl metastázy na plicích a levé ledvině. „Když vyřkli můj ortel, zatočil se se mnou celý svět. V hlavě mi proběhla jediná pro mě nejdůležitější věc, že se především musím postarat o své dcery,“ vybavuje si Jirka. Po operaci mu navrhli chemoterapii, kterou následně prošel. Léčba trvala rok. V nemocnici začínal být alergický na svoje jméno. „Když přišla sestřička a řekla: ,Pane Jindra, jdeme na to, utíkal jsem na záchod a zvracel jsem,“ vzpomíná Jiří na léčbu. Před deseti lety, když mu našli rakovinu, bylo jedné dceři sedm let a druhé deset let. Byly středem jeho života. Říkal si, ať to dopadne, jak to dopadne, jen aby holky mohly říct: „To byl náš táta“.
Věděl jsem, že na nemoc nejsem sám
Jirkova máma prošla rakovinou dva roky před tím, proto se ho snažila podpořit, celou věc brala velmi rozumně. Oporou mu byli i kamarádi, ačkoliv se s nimi o nemoci nebavil moc často, a když přece, pak o rakovině mluvil jako o angíně. „Neprožíval jsem to tragicky a to byl asi jeden z důvodů, že jsem se z onemocnění dostal. Je velice důležitý postoj k nemoci. Psychika člověka dokáže divy. Jeden známý měl rakovinu, a jakmile se dozvěděl diagnózu, uzavřel se do sebe, přestal komunikovat a do dvou měsíců zemřel. Neunesl to psychicky,“ konstatuje Jirka.
Nervy pracovaly, vybuchl jsem
Péče personálu a lékařů na neurologickém oddělení i na onkologické klinice byla vzorová. Velmi dobrý kolektiv, sestřičky byly šikovné. Jednou v průběhu léčby mu ruply nervy a vybuchl. Byl unavený, vyčerpaný. Křičel na celé oddělení a nadával, že léčba stejně nemá smysl a že to vzdává. Sestřičky nejdříve zavolaly lékařku a poté primáře. Pan primář mi řekl: „Co s Vámi mám dělat? Dneska vás pustím domů, ale zítra přijdete a budeme pokračovat. Nemyslete si, že to vzdáváme!“ Druhý den se do nemocnice v klidu vrátil. Lékař se zachoval velmi dobře, protože kdyby ho v ten okamžik nutil, tak by léčbu vzdal. Takhle si den odpočinul a byl zase schopný pokračovat. To byl druhý lékař, který mu zachránil život. Jiřího stav je dnes stabilizovaný a dostavuje se jen na pravidelné lékařské kontroly.
Zase na dně svých sil
Ale neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Sotva se Jiří dostal z rakoviny a začal pracovat, stal se mu úraz. Pracoval jako klempíř, tesař, pokrývač. Dříve než se stihl na střeše zajistit, probořila se pod ním krytina. Z osmi metrů spadl na betonovou podlahu. „Říkal jsem si, že to nic nebude, že jsem pouze spadl. Jakmile jsem popadl dech, snažil jsem se postavit, noha mě ale neudržela. Poté jsem se chtěl opřít o ruku, ta mě také neudržela,“ vybavuje si Jirka. Kamarádi ho dovezli autem do nemocnice do Přelouče. Mezitím ho začala silně bolet záda. Převezli ho sanitkou z Přelouče do Pardubic, kde mu udělali CT a jeho výsledek byl: roztříštěný kotník, roztříštěné zápěstí pravé ruky a roztříštěný obratel v zádech. Následně musel podstoupit operaci páteře. Pak ještě následovaly operace nohy a ruky. Úraz se mu stal před osmi lety a dodnes cítí jeho následky. Dostal plný invalidní důchod, který mu později přehodnotili na částečný. Navzdory všem životním zkouškám je Jiří šťastný, protože může fungovat jako zdravý člověk „Věřím, že někdo nahoře nade mnou bdí a drží ochrannou ruku, protože jinak si to nedovedu vysvětlit,“ s vděčností říká Jirka
Změnil se mi život
Bojovat s jakoukoli nemocí včetně rakoviny má svůj veliký smysl. Člověk se nesmí uzavírat do sebe. Je důležité si o tom s někým popovídat. V průběhu léčby rakoviny si Jiří často vzpomněl na minulé hádky se ženou a najednou mu připadaly tak nesmyslné, tak bezvýznamné. Člověk se ocitne někde jinde a má před sebou jiný žebříček hodnot. Jiřímu je dnes 44 let a na svět se dívá jinýma očima. Velice si života váží a nehazarduje s ním jako dříve. Jeho hlavní pozornost se točí kolem dcer a vnoučete. Také má velice rád zvířata, kterým se hodně věnuje. „Nejsem věřící člověk, ale několikrát v průběhu svého života jsem byl přesvědčený, že něco mezi nebem a zemí existuje. Po takových zkušenostech se člověk bezpodmínečně změní“.
