
Mohl byste nám sdělit, jak se začala projevovat Vaše nemoc a jaká je Vaše diagnóza?
Psychické problémy se začaly projevovat na Vyšší odborné škole. Nestíhal jsem plnit zadané úkoly a začal jsem u sebe pozorovat následky stresu. Chodíval jsem často se spolužáky do restaurace, kde jsme v hojné míře konzumovali alkohol. Moc jsem si přál školu dokončit a nezklamat rodiče, ale bohužel to i při opětovném nástupu nešlo. V posledním ročníku jsem neuspěl u zkoušky z angličtiny. Po návratu domů jsem nastoupil do zaměstnání jako skladník v kopřivnické firmě DURA Automotive, s.r.o. Po konzultaci s otcem jsem navštívil několik doktorů - specialistů, kteří mi doporučili nastoupit do léčebny. Tam mi bylo diagnostikováno psychické onemocnění – simplexní schizofrenie.
Co nebo kdo Vám v době nemoci nejvíce pomáhalo?
Nejvíce mi pomohla rodina – rodiče a sourozenci. Dále dobří kamarádi a kolektiv občanského sdružení Iskérka z Rožnova pod Radhoštěm, kde jsem po léčbě nastoupil jako dobrovolník.
Jakým způsobem jste se z toho dostával a jak dlouho to trvalo?
Myslím si, že ještě nejsem na 100 procent vyléčený, uzdravování je pomalý proces, který nelze nijak urychlit. Po poradě s psychologem budu léky užívat minimálně další dva roky.
Změnilo se nemocí něco ve Vašem životě?
Začal jsem si života více vážit, přestal jsem pít alkohol a začal více studovat. Lidé by si měli vážit svého zdraví a neničit ho nadměrným pitím nebo užíváním škodlivých látek.
Co byste vzkázal lidem, kteří trpí psychickým onemocněním?
Popřál bych jim hodně štěstí při léčbě, aby se nevzdávali a bojovali s nemocí. Je také důležité dodržovat podmínky stanovené doktorem, pravidelně užívat předepsané léky, sportovat a naučit se odpočívat. Hodně také pomáhá víra v Boha.
Podnikl jste nějaké kurzy? Kdo Vám je doporučil, kdo je pořádal?
Využil jsem nabídky Üřadu práce ve Frenštátě pod Radhoštěm a absolvoval kurz obsluhy vysokozdvižného vozíku. V rožnovské Iskérce potom zajímavý kurz „Uzdrav se sám“, převzatý z partnerské organizace v Nizozemsku. A nakonec jsem přijal nabídku kurzu firmy SComp v Praze jako pracovník grafického studia.
Myslíte si, že takové kurzy jsou důležité pro psychicky nemocné lidi?
Určitě bych tyto kurzy doporučil všem psychicky nemocným. Osobně mi hodně pomohl kontakt s lidmi s podobným zdravotním postižením, pak společné výlety do přírody nebo na hory také nejsou na škodu.
Jaký máte pohled na zaměstnávání psychicky nemocných lidí u nás v ČR?
Podle mého názoru by se dalo ještě hodně věcí zlepšit. Po zkušenostech hledání zaměstnání jako invalidní důchodce bych rád vzkázal všem nemocným, aby se předčasně nevzdávali a zkoušeli hledat práci nejen v chráněných dílnách, ale třeba i kdekoli jinde.
Jaké jsou Vaše zájmy a koníčky?
Už od malička se učím pracovat s počítačem, pokouším se na něm skládat hudbu, upravovat fotky, tvořit v různých grafických programech nebo využívat internet jako informační médium. Když mám volno, sednu na kolo, nebo jdu se psem na vycházku do lesa. Rád plavu, odmalička čtu knihy a baví mě cestovat a fotografovat.
Máte nějaké plány do budoucna, případně čeho byste chtěl v životě dosáhnout?
Chtěl bych se každý den naučit něco nového, studovat angličtinu, poznávat krásy České Republiky a možná někdy později vycestovat do zahraničí, nejlépe k moři.
Co byste změnil v našem současném zdravotně sociálním systému, kdybyste měl tu pravomoc?
Bylo by dobré, kdyby nemocný člověk nemusel za návštěvu doktora nebo nemocnice platit.
Dana MičolováSimplexní schizofrenie je méně častá, plížívá a nenápadná forma schizofrenního psychotického onemocnění, při kterém se postupně rozvíjí prapodivné chování, neschopnost zařadit se do normálního života a do společnosti. Projevuje se např. poklesem pracovní výkonnosti, uzavíráním se do sebe, desocializací, oploštěním emocí, ztrátou hygienických návyků a degenerativním úpadkem mysli. Nemocný postupně kousek po kousku vypadává ze svých rolích v životě – role syna či dcery, role studenta či pracovníka, role kamaráda. Postižený netrpí halucinacemi a na okolí působí zahloubaným, lenošivým, toulavým a neambiciózním dojmem. Velmi časté je sebevražedné vyústění. |