O Vánocích se říká, že jsou to nejkrásnější svátky roku. Pro někoho jsou však nejhorším obdobím. Často je tím důvodem to, jestli žije člověk sám…
Vánoce jsou svátky, kdy se lidé setkávají. Jsou k sobě hodnější anebo by měli být k sobě hodnější. Na druhou stranu je to období stresu. Je to dáno tím, že si lidé představují, že o Vánocích má být napečeno, naklizeno, mají být nakoupeny dárky atd. Přitom chtějí být lidé spolu, takže je potřeba se na to připravit. A ti osamělí lidé… Proč by to měli mít vlastně těžší? Nejspíš proto, že nikoho nemají. O Vánocích je to horší proto, že se očekává, že člověk ty svátky stráví ve společnosti nebo v kruhu rodiny. Vzpomínám si na jednu pacientku, která Vánoce řešila už od září. Přitom rodinu má, ale věděla, že se sejdou jen na krátko a celý ten vánoční čas bude sama doma. Tak potom promýšlí, jestli si pozve nějakou kamarádku nebo jak to udělá. A celý rok žije tím, jak bude řešit Vánoce.
Co vede lidi k tomu, že o Vánocích a na konci roku bilancují?
Lidé si na konci roku většinou dávají nějaká předsevzetí. Vždycky když něco končí a něco začíná, tak to tak je, že lidé mají potřebu ohlédnout se nazpátek, co se podařilo, co se nepodařilo. To je nějakým způsobem kulturně zakotveno. Lidé mají pocit, že se to má dělat, tak to dělají. Existují i lidé, kteří jsou v tomto, dá se říct, chroničtí. Pravidelně si dávají předsevzetí a pravidelně je neplní. To je také zajímavý fenomén. Proč to ti lidé mají zapotřebí? Mají nejspíš subjektivní pocit, že „konečně s tím budu něco dělat“. Sami dobře víme, že se to nevztahuje jen k Novému roku. Například když chceme začít s dietou nebo přestat kouřit nebo se něco učit, tak to vztahujeme k nějakým zlomům, tzn. od zítřka, od neděle, od tří hodin… Neuděláme to hned. Máme potřebu si to ohraničit. Správně bychom to měli udělat hned a nečekat na nějaký impuls. Takhle to funguje nejspíš proto, že bojujeme se svojí vlastní vůlí a nejsme dostatečně přesvědčeni o tom, že nějakou změnu chceme.
Myslíte si, že za stresy kolem Vánoc může to, že je dost lidí přestalo vnímat duchovně, ale spíše materialisticky?
Do jisté míry to tak určitě je. A je to otázka: proč to ti lidé mají zapotřebí, prožívat je materialisticky? Protože když se rozhodneme, že to tak nebudeme dělat, tak to tak nebude. Vánoce s principem obdarovávání jsou zakotveny i v křesťanské tradici. I když původně Vánoce nejsou křesťanským svátkem, to je také dobré vědět, protože hlavním křesťanským svátkem jsou velikonoce. A ten zimní slunovrat souvisí s nějakou hlubokou tradicí ještě předkřesťanskou. V dnešní době je pro lidi snazší obdarovávat se materiálně, než duševně, natož duchovně. Mnoha lidem to stojí za ten stres, aby si splnili, co si přejí a cítili se lépe oni i jejich blízcí, i když spolu jinak nemají úplně ideální vztahy. Je to také příležitost skrze ten dárek něco vyjádřit. Ono je to výrazně snadnější, protože kdybychom to chtěli udělat nemateriálně, tak to je hodně těžké. Ale to nemusíme dělat na Vánoce, to by mělo probíhat ve vztazích během celého roku. Je to možnost, jak si i to svědomí trochu očistit a udělat dobře sobě i ostatním. Ale samozřejmě ten konzum a možnosti, které máme, ty podporují materiální prožívání Vánoc.
Někteří lidé se snaží Vánocům vyhnout. Odjíždějí raději k moři nebo na hory. Mnoho lidí, ale na takovéto řešení nemá dostatek peněz. Co by měl člověk, který je sám, udělat, aby Vánoce bez úhony „přežil“?
To je nejspíš snaha vyhnout se tomu období a neřešit ho. Ale dovedu si představit, že jedu na hory, že je to způsob, jak strávit Vánoce. Někdy je to tak, že ten osamělý člověk jede vlastně někam mezi lidi, aby se s nimi setkal. To je řešením jeho problému. I když jsou lidé, kteří Vánoce neslaví, jako například Svědci Jehovovi. Tam to ale vychází z jejich víry a přesvědčení. Osamělý člověk potřebuje hledat konstruktivní řešení jak prožít a „přežít“ Vánoce. I takový člověk může Vánoce prožít dobře, pokud přijme situaci takovou jaká je. Jiný způsob je, že někteří jakoby popřou existenci Vánoc a dělají jako by nebyly a neslaví je. Tak jako mnoho lidí neslaví třeba Silvestra a berou ho jako každý jiný den. Oni ti lidé Vánocům vlastně neutečou, ale spíš by si měli uvědomit to, jak to mají sami v sobě a umět se k tomu postavit.
Co byste popřál osamělým lidem?
Hlavně zdraví, samozřejmě. Nejen to duševní, ale i tělesné. A sociální. To bych přál nejen osamělým lidem, ale všem. A také odvahu čelit problémům, nejen těm vnitřním, ale všem, které se na nás každodenně valí. A taky, aby našli nějaké svoje blízké a měli je kolem sebe, abychom tu nemuseli řešit, jak zvládnout Vánoce, když je člověk sám.
Hana Korbičková
