Mongolská vlajka
Nejmenuji se Adža, ale mám velmi komplikované jméno a příjmení, a tak pro lepší výslovnost používám jméno Adža. Přijela jsem do České republiky studovat, což je pro nás z Asie hodně moc náročné. Nejdříve jsem pracovala v továrně, v restauraci, v pekárně, učila se česky, a teprve pak jsem studovala. Chodila jsem na přednášky a jenom jsem poslouchala a všechny zápisky jsem měla od spolužačky. Doma jsem je minimálně třikrát opsala. Jenom prostě opsala, jako bych byla v první třídě jako malé dítě. Za dva roky jsem se trošku česky rozmluvila, pak jsem začala pracovat v neziskové organizaci InBaze. Ta má na světě asi padesát poboček, v České republice existuje posledních patnáct let. Máme spoustu pracovníků a já jsem na to docela hrdá.
Řekněte nám něco o životě Mongolů v ČR.
V České republice je asi 6 až 7 tisíc Mongolů a většina z nich přijela za prací. V Čechách se usadili, mají děti, které chodí do školy a už ani neumí mongolsky. Hodně se snaží integrovat, většina z nich ovládá češtinu poměrně dobře. V Mongolsku byl 70 let komunismus a pak začal boom, kdy všichni chtěli jet někam pryč, do Evropy, Asie, Japonska, Ameriky, aby viděli něco jiného. Někteří byli zklamaní, tak se vrátili, někteří se tady chtěli usadit.
Zeptala bych se na kulturní rozdíly, co je pro Mongola tady nejvíce jiné?
Já jsem měla trochu výhodu, protože mi na začátku pomohla kamarádku, která mluvila perfektně mongolsky, měla pochopení k jiným kulturním obzorům, protože byla v Mongolsku. Teď mě napadlo třeba vysmrkání se do kapesníku na veřejnosti, to je pro nás neslušnost a nesmí se to.
Jak se v Mongolsku stavíte k otázce postižených, jestli pro ně máte nějaké specializované zařízení?
U nás existuje jen jedna jediná psychiatrická léčebna. Lidé s psychickými problémy jsou zavřeni doma a nijak se s nimi nepracuje. Je to typické pro Afriku a jihovýchodní Asii, je tam nedostatek psychiatrů a psychologů. Lidé hodně pracují, aby se nějakým způsobem živili, takže různé psychické a psychosomatické problémy ignorují.
Adža studuje sociální práci. Chtěla bych se zeptat, jestli se dá v Mongolsku vystudovat tento obor?
Ano, je to samozřejmě nový obor. Začala jsem ho studovat v Mongolsku a pak přijela sem. Chtěla jsem získat zkušenosti v praxi a doma potom učit děti a být dobrým sociálním pracovníkem.
Zajímalo by mě, jaký máte přístup k rodině třeba z hlediska úcty k rodičům, výchovy od rodičů k dětem?
Úcta k rodičům je obrovská, děti se musí postarat o rodiče – je to životní kulturní zvyk, protože v Mongolsku neexistuje domov pro seniory. A co se týče dětí, rodiče se vůbec neptají, co děti chtějí nebo nechtějí, to určují rodiče. Já se třeba dnes ptám své dcery, jestli si chce vzít růžovou nebo modrou čepici. A moje matka mi na to odpoví: „Co to děláš, dej jí něco proti tomu počasí a konec.“ Tím pádem jsou děti v Mongolsku méně připravené na život.
Vy jste většina buddhistů. Jak se v Mongolsku stavíte k prostituci a homosexualitě?
Teď už je jiná doba a lidé mají více informací. Ale tolerance a otevřenost není zdaleka taková jako v Evropě. Ve velkých městech jako Ulanbátar a Dacha má každá žena v sexuálním byznysu svoji zdravotní poukázku a musí pravidelně chodit k lékaři.
V Česku přibývá Mongolů. Jak se snášíte s vietnamskou menšinou?
Na začátku jsem měla pocit, že jsou Vietnamci nad námi nadřazení, třeba na ulici. Také si Vietnamci najímají Mongoli jako pracovní sílu.
Jaké je u vás postavení žen?
Naši muži v genech mají, že jsou bojovníci a nemusí se postarat o domácnost. Celé domácnosti vedly ženy. Když žena vaří, tak první jídlo musí být pro muže, když doma není, tak se schová a musí je dostat, když přijde. Ženy jsou ta hlava a muž je ten první. Postavení žen v Mongolsku je velmi silné.
Jak běžně Mongolové přistupujete k tomu, že na konci 13.století jste byli největší říší na světě? Jestli je to historické podvědomí?
Bývali jsme,jistě že ano. Mají lidé podvědomí, jak jsme byli dříve šikovní a právě teď ne? Každý desátý čověk má nějaký příběh z Mongolska. Když se narodí miminka, tak mají všechny modrý zadek,modřinu, modré skvrny na zadku. Už jste to někdy slyšeli? Ne?! To je dobře, že vám to říkám!
Každý Mongol nebo Mongolka, když se narodí, tak má takovou modřinu, někdy ji má velikou, někdy menší. Je to rozpoznávací znak, že jste Mongol, je to značka. A prý často bývá na Moravě ale také v Čechách, že se děti narodí s modrým zadkem, tím jsem chtěla říci, že někdo má předky z Mongolska.
Adžo tvůj manžel je Čech a tvoje děti se narodily také modré?
Samozřejmě! Syn má ještě větší. Dcera kromě toho měla červené skvrny na tváři, červený trojúhelník na čele po porodu.
Adža je maminka dvou dětí a její životní partner je šéf InBáze. Kromě toho, že pracuje v neziskové organizaci, založila si svoji firmu a pracuji podle zakázky pro obrovskou komunitní sekci. Provádí Interkulturní práce.cz.
Zdroj:cs.wikipedia.org/wiki/Mongolsk%C3%A1_skvrna
cs.wikipedia.org/wiki/Mongolsk%C3%A1_skvrna https://cs.wikipedia.org/wiki/Mongolsk%C3%A1_skvrna Text: Lenka NovákováInBáze, z.s. Posláním je pomáhat migrantům a jejich rodinám v životě v České republice. Myšlenka na založení komunitního centra pro migranty a českou veřejnost se zrodila v roce 2005 ve skupině lidí pomáhajících jako dobrovolníci v aktivitách zaměřených na pomoc cizincům při integraci do české společnosti. Zároveň chtěli, aby InBáze nabízela pracovní příležitosti cizincům. Od roku 2010 funguje komunitní centrum ve dvorním traktu v Legerově ulici v Praze 2. Od téhož roku kuchyň Ethnocateringu získala profesionální provozní zázemí v gastronomické provozovně na Strosmayerově náměstí. Od roku 2010 se InBáze vnitřně rozvrstvila na sociálně právní oddělení, komunitní oddělení a oddělení sociálního podnikání. V současnosti Inbáze zaměstnává 35 lidí z toho je 15 cizinců z Afghánistánu, Běloruska, Gruzie, Arménie, Mongolska, Ukrajiny, Uzbekistánu, Ruska, Vietnamu, Sýrie a na aktivitách InBáze se podílí více než 25 dobrovolníků. Tito lidé působí v Praze v komunitním centru Inbáze v Legerově ulici, v pobočkách OAMP MVČR v Praze 3, 4, 10, v Modřanech, v provozovně na Strosmayerově náměstí, Ateliéru Mozaika v Praze 2 a na hospodářském dvoře v Rakovicích v Jižních Čechách. |
