Strach z úplné samoty
Se smrtí maminky i odchodem manžela, který v době, kdy bylo paní Heleně nejhůře, odešel k přítelkyni o celých 24 let mladší, se Helena vyrovnávala jen velmi těžce. „Nejhorší to bylo, když se začaly blížit Vánoce. Fakt, že to budou první svátky, během kterých budu úplně sama, mi připadal hrozný a nesnesitelný,“ říká Helena, které již dříve zemřel i otec a bratr. Pak už to nešlo vydržet a paní Helena snědla větší množství léků. Celých čtyřiadvacet hodin pak ležela ve svém domě v bezvědomí a chybělo už jen málo. Naštěstí ji našli ještě včas. Nejprve strávila stále v bezvědomí zhruba dva týdny na ,,áru“ a pak když se v oslabeném organismu projevil těžký zápal plic, byla přeložena na infekční oddělení. A na konec těsně před svátky skončila v Psychiatrické nemocnici v pražských Bohnicích.
Zase se zvedla a raduje se ze života
V Bohnicích pak strávila Helena pět týdnů psychiatrické léčby. A tady se začala dávat postupně psychicky dohromady. Určitě to nebylo lehké, ale paní Helena bojovala s těžkými ranami osudu statečně. Po nějaké době v nemocnici se již aktivně zapojovala do všech místních aktivit. Pak lékaři rozhodli, že může být propuštěna. Stalo se tak ke konci letošního ledna. Na propuštění z Bohnic se Helena těšila. Vrátí se domů, kde sice na ní už nečeká manžel, ale tak úplně sama přece jen nebude. Těší se na své dva psy i kocoura i na to, jak si zase zasadí semínka paprik na jarní pěstování a v plánu má ještě něco navíc. Sama k tomu uvádí: ,,Abych nebyla ve svém domě na Zbraslavi sama, rozhodla jsem se, že k sobě vezmu velmi dobrou kamarádku, která je také sama. Utáhnout domácnost bude i po finanční stránce lehčí, když na vše budeme dvě. V plánu mám i letní rekreaci u moře. Do Bohnic se už vrátit nechci.“ Nejhorší chvíle má již Helena, zdá se, za sebou. Zůstaly po nich sice nezhojené rány, ale současně i vidina počátku zcela nového života.
Luboš Hora – Kladno
