Paní Renata
Další nezhojené rány osudu
Po ukončení léčby byla paní Renata dlouho celkem v pohodě. Brala sice antidepresiva, ale ty si sama snižovala. Pak ale přišly další nemilosrdné rány. V roce 2013 ji po 11 letech propustili ze zaměstnání. A aby toho nebylo málo, téměř současně musela podstoupit operaci kyčle, kdy jí byla voperována endoprotéza. To už dokázala zvládnout jen s problémy, ale stále ještě na život nerezignovala. Úspěšně absolvovala rekvalifikaci v oboru zdravotnictví a také v oboru pracovala. Našla si nového přítele. „Problém byl v tom, že přítel byl o dost mladší než já. Chodili jsme do společnosti jeho vrstevníků, a já tam vzhledem k mému věku prožívala pocity méněcennosti.Vše vyvrcholilo hlubokou depresí,“ uvádí paní Renata. Musela v této době vyhledat pomoc v krizovém centru pražského RIAPSU. Strávila tam pět dní. Poté si našla nového psychiatra, který nasadil jiné léky. Zase bylo vše dobré, ale jen do času. Renata jakoby životní smůlu a neštěstí přitahovala. V novém zaměstnání byla tak pracovně přetížená, že se z toho prakticky sesypala. Když se přidala i krize ve vztahu, následovala další hospitalizace na psychiatrii. „Na jaře loňského roku jsem znovu byla čtyři týdny na Karláku, ale můj zdravotní stav se tentokrát vůbec nelepšil. Jenže kvůli pojišťovně mě i ve špatném stavu propustili,“ uvádí paní Renata. Brzy se proto ocitla v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích. K obvyklým depresím se přidaly fobie. Projevovaly se strachem z lidí i strachem o jediného syna. Ale to nejhorší mělo teprve přijít.
Zhoubný nádor a operace
A pak rána osudu jako hrom. Renatě našli nádor na ledvině. To už by psychicky skolilo asi každou ženu. Nádorem zasaženou ledvinu lékaři vyoperovali, ale narušenou psychiku vyoperovat nelze. „Asi od poloviny loňského roku jsem byla vyloženě na dně. Zavřela jsem se doma, prakticky vůbec nejedla a bylo mi hrozně. Zhubla jsem až na 44 kilo. Už jsem nechtěla žít,“ říká paní Renata. Doma si pustila plyn. Naštěstí to dopadlo dobře, ale kamarádka, která o všem věděla, ji donutila k další hospitalizaci. Renata se na podzim vrátila do Bohnic. Zůstala tam do Vánoc. Domů se vrátila aspoň v přiměřeném stavu.
V současné době je Renata na neschopence doma. Dvakrát týdně dochází do bohnické nemocnice na skupinovou psychoterapii a navštěvuje i místní Peer klub. A její současný největší problém? Hledá si nové zaměstnání. Neschopenka má brzy skončit, ale Renata stále není v dobrém stavu. Zažádala si proto o invalidní důchod. Snad jej dostane.
Text i foto: Luboš Hora – Kladno
