Chybná diagnóza
Pavla se velmi dobře učila, úspěšně vystudovala střední průmyslovou školu strojní a odmaturovala právě v roce 1992 s vyznamenáním. Poté byla přijata hned na dvě vysoké školy - VŠE a ČVUT v Praze. Studovat ale nezačala. „Stalo se to jednou v létě o prázdninách po maturitě. Jela jsem s rodiči někam autem a zcela nečekaně jsem zkolabovala a upadla do kómatu,“ vzpomíná Pavla na velký životní zvrat. V kómatu pak byla půl druhého měsíce a o tom, co se s ní tehdy dělo, ví jen z vyprávění rodičů. Sanitka ji tenkrát odvezla do nemocnice, kde její stav lékaři až neuvěřitelně lehkovážně označili jako těžkou intoxikaci neznámou návykovou látkou. „Já jsem při tom žádnou drogu nikdy v životě ani nezkusila,“ říká Pavla a není nejmenšího důvodu jí nevěřit. Přesto další léčebný postup u ní pokračoval více než pochybným způsobem. Stále v kómatu a jako domněle intoxikovaná byla převezena do Psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích, ale ani tam se skutečnou diagnózu zjistit nepodařilo. Záhy ji vrtulníkem převezli do Psychiatrické léčebny v Kosmonosích. Teprve tam po všech možných dostupných vyšetřeních, včetně odebrání vzorku míchy, se zjistilo, že nejde o žádnou intoxikaci, ale o těžký mozkový zánět.
Vše znovu od začátku
Pavla pak cestovala do dalšího zdravotnického zařízení, tentokrát do pražské Nemocnice Na Bulovce. Tam strávila na Jednotce intenzivní péče napojená na infuze jeden a půl měsíce a začala se dostávat z nejhoršího. Poté ji přeložili na normální oddělení, ale to byl teprve začátek jejího boje se zákeřnou chorobou. „Musela jsem se znovu učit jíst, chodit, mluvit a vlastně všechny základní lidské úkony,“ vypráví Pavla a ani se nechce věřit, co všechno musela podstoupit a dokázat, aby se vrátila do normálního života. Bojovala s nemocí celé dlouhé roky, ale nakonec se šťastným koncem.
Dnes je šťastnou maminkou
Pavla se sice neubránila některým následkům po prodělané těžké nemoci, ale přesto dnes žije plnohodnotný rodinný život. Po deseti letech od osudového roku 1992 se vdala a dnes má s manželem dvě zdravé děti. „Dětem jsem se zpočátku spíše bránila s ohledem na svůj zdravotní stav. Ale teď jsem ráda, že je mám, svěřuje se mladá žena, která vychovává třiapůl letého Míšu a roční Jiřinku. Pavle Lennerové se dokonce podařilo vrátit se ke studiu na Vysoké škole ekonomické. Její příběh přesvědčivě dokazuje, že ohromnou silou vůle a nezměrnou bojovností lze dokázat téměř nemožné.
Encefalitida je souhrnné označení pro zánětlivé onemocnění mozku (většinou infekční povahy), projevující se bolestmi hlavy, zvýšenou teplotou, únavností, zvracením, rozdvojeným viděním, často ztuhlostí šíje. V pokročilých případech příznaky zahrnují i křeče, poruchy chování, třes, poruchy hybnosti a paměti, poruchy vědomí ( až kóma), halucinace či afázii. Jedná se o vzácné onemocnění, obvykle virové. Z neznámých důvodů se viry rozšíří krevním oběhem do mozku z jiných částí těla. Encefalitida může proběhnout mírně, ale i vážně, může ohrozit život. Příčina nemoci: u novorozenců je to nejčastěji virus herpes simplex, vzácně po spalničkách, zarděnkách, planých neštovicích. Encefalitida, je často také doprovázena zánětem mozkových blan nebo zánětem míchy. |
