Na cestě k Bohu
Ještě když byl zdravý, rozhodl se, že chce zasvětit svůj život Bohu. V roce 1992 odešel od rodičů do kláštera v Praze, kde se po kandidatuře a noviciátu stal řádovým bratrem řádu dominikánů. Cítil vnitřní povolání, aby zcela patřil Pánu Bohu, a tak si zvolil mnišský způsob života. Poté byl také v klášteře v Uherském Brodě, odkud odešel do kláštera do Olomouce a nakonec znovu do Prahy, kde byl jeho spolubratrem i kardinál Dominik Duka. Petr v Praze chvíli pracoval jako skladník u Maltézské pomoci a ještě roznášel noviny. Obě práce vydržel vykonávat tři až čtyři měsíce. V důsledku přetížení se znovu dostal do velmi špatného psychického stavu.
Halucinace
„Nejvíc nemoc propukla v mých 31 letech, kdy jsem onemocněl těžkou psychózou. Když jsem šel do zaměstnání, měl jsem pocit, že vidím všude kolem na střechách domů ostřelovače a cítil jsem se neustále pronásledovaný,“ připomíná si Petr těžké chvíle. Došlo to až tak daleko, že přestal vycházet z kláštera ven, protože měl pocit, že je obklíčený policisty a ti že ho brzy dostanou. V tomto stavu byl poprvé převezen do psychiatrické léčebny, kde si pobyl čtyři měsíce. Pár týdnů po propuštění byl ale znovu hospitalizován, a to se opakovalo, takže během jednoho roku byl celkem 8 – 9 měsíců v léčebně. Poté mu lékařka navrhla invalidní důchod, který mu byl bez problémů přiznán.
Bez podpory lidí
Rodičům se zpočátku se svými zdravotními problémy nesvěřil. Ani nikomu jinému. „Skrýval jsem to a tajil, nikomu jsem nechtěl říct, co prožívám. Chtěl jsem si to vyříkat jen s Pánem Bohem, lidem jsem říkat nechtěl, jaké mám těžkosti,“ svěřil se mi Petr. Duševní a duchovní stav k sobě mají blízko, takže Petr přiznává, že jeho špatný duševní stav ho ovlivňoval i v duchovním životě. „Po těžkých projevech nemoci a po dlouhé psychické nepohodě mi bylo spolubratry naznačeno, abych z kláštera odešel. A tak jsem po sedmi letech strávených v klášterech odešel bydlet zpátky k rodičům,“ vypráví Petr. Pomáhal jim a za „duchovním vyžitím“, například na adorace, jezdil do kláštera do Prahy.
Hledání nejvhodnější medikace
„Pořád mi ale neseděly léky. Lékaři stále hledali, které by mi pomohly, ale pořád to nebylo ono. V důsledku toho jsem byl až do dneška asi 22 krát hospitalizován v psychiatrických léčebnách,“ popisuje Petr zdlouhavou cestu za stabilnější psychikou. Také se dostal do léčebny v Litoměřicích, kde dostával elektrošoky, které mu sice pomohly, ale vždy jen na dva až tři měsíce. V posledních třech letech nebyl Petr hospitalizovaný. Konečně mu léky a injekce, které dostává, zabírají. Takže teprve teď může říct, že je v relativně dobrém stavu.
Zatím bez trvalého bydliště
Petr dva roky využíval chráněné bydlení v Jihlavě. „Bohužel to už skončilo a já si našel prozatímní útočiště v azylovém domě v Praze. Přitom pracuji v kavárně, kde obsluhují lidé s duševní poruchou. Praha je krásná, ale trvale bych tu žít nemohl. Je tu moc lidí a chaos, a to je na moji psychiku velká zátěž. Plánuji a těším se, až se zase vrátím do Jihlavy,“ říká Petr.
Duchovní poezie a štěstí na lidi
Když byl v klášteře v Uherském Brodě (před 18 lety), začal poprvé psát duchovní básně, a od té doby je píše dodnes. „Už jich mám docela slušnou sbírku. Ani nevím kolik, snad dvě stě. Několik sešitů. Nikde jsem je zatím nepublikoval. Snad jen, několik z nich, v časopise Jiný svět, který vydává o. s. VOR Jihlava. Posílám je kamarádům a kamarádkám pro jejich potěšení a povzbuzení. Jsem moc rád, že moje básničky takhle na ostatní působí. Každá báseň je vlastně taková moje modlitba,“ usmívá se Petr. „Chtěl bych říct, že mám v životě štěstí na hodné lidi, které potkávám, a za které jsem vděčný. Hodně lidí mi už také pomohlo. Beru to jako dar, že mám kolem sebe hodné lidi,“ uzavírá Petr své vyprávění.
Maniodepresivní psychóza(dnes označovaná jako Bipolární afektivní porucha) je závažné duševní onemocnění, při kterém dochází k periodickým změnám nálady, vitality, psychických funkcí a celkového normálního fungování organismu. Při bipolární afektivní poruše se objevují čtyři různé druhy období, které jsou rozděleny dle typů a intenzity příznaků. Jedná se o období hypomanické (mírná forma, „hypo“ pochází z řečtiny a vyjadřuje předponu „pod“), manické, depresivní a smíšené. Manickým syndromem se rozumí stav, kdy je nemocný nadměrně podnikavý (většinou ovšem neproduktivní), veselý, nic pro něho není problém, má sníženou potřebu spánku, v sexuální oblasti je často promiskuitní, navazuje stále nové vztahy. Může být i naopak podrážděný. Veškeré pochody v jeho těle jsou zrychlené. Protikladem manickému syndromu je syndrom depresivní, při němž je nálada pokleslá, člověk není schopen prožívat radost, trpí beznadějí, poruchami spánku, nechutenstvím, nezájmem o sex a celkově je vyčerpán. Objevují se sebeobviňovací bludy a bludy o vlastní bezvýznamnosti, bezcennosti. Ve všech fázích je velké nebezpečí sebevraždy. Touto duševní chorobou trpí přibližně 1% dospělých lidí. Onemocnění mohou předcházet varovné signály, ale není to vždy pravidlem. První známky onemocnění se mohou objevit už v období puberty nebo v období rané dospělosti. Maniodepresivní psychóza spadá pod psychické poruchy, kterým bohužel nelze nikterak zabránit, protože jsou většinou vázány na dědičný přenos (rozumějte přenos vloh k této chorobě). Dalšími faktory, které mohou podnítit vznik nemoci, jsou například silné emoce (úlek, děs, smutek, duševní útrapy, strach atd.), fyzické a psychické vyčerpání nebo dokonce roční období. Ku prospěchu může být zdravý životní styl, dostatek fyzické aktivity, vyhýbání se stresovým a psychicky náročným situacím a faktorům, pravidelný a dostatečný spánkový režim a zamezení konzumace alkoholu a jiných psychoaktivních látek (např. marihuana, LSD, kokain, pervitin apod.). Schizoafektivní porucha je sporná skupina poruch na pomezí mezi afektivními a schizofrenními psychózami. Afektivní příznaky mohou mít dvě varianty: manickou a variantu depresivní. Příznaky z okruhu schizofrenie zahrnující poruchu myšlení, halucinace, poruchy vědomí, spojené s narušením pozornosti a orientace, a odchylky v jednání. Někdy bývá paranoidní, například: nemocný je přesvědčen o odposleších v jeho domácnosti. Léčba je kombinovaná, spočívá v podávání léků, patřících do skupiny antidepresiv a antipsychotik, a v psychoterapii k získání náhledu na problémy v běžném životě, případně se uplatňuje sociální terapie. Schizoafektivní porucha se obvykle rozvíjejí v rané dospělosti, mezi 20. a 30. rokem. Mívá akutní průběh a poměrně krátké trvání. Častěji jí trpí ženy než muži. Na vzniku se podílejí různé faktory, jak genetické tak vnější. 
Hana KorbičkováPochází z malé vesnice Opatov, od svatby žije v Jihlavě. Po vystudování střední ekonomické školy pracovala jako účetní. Má hodného muže, dvě dospívající dcery, kocoura a psa. Baví ji rodina, psaní, malování, siesta v rozkvetlé zahradě, atd. Doporučit dál:Naši partneři:       Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2025 Lidé mezi lidmi – Zdravotně-sociální portál | |