PhDr. Zora Dvořáková

Věnuje se literatuře faktu

„V první polovině 50. let jsem nemohla z politických důvodů studovat na vysoké škole. Teprve po památném sjezdu komunistů v roce 1956, kdy se postupně situace uvolňovala, jsem mohla začít studovat Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze,“ vzpomíná Zora Dvořáková na mládí. Studia úspěšně dokončila a následně pracovala v oboru památkové péče. Pak ale přišel další zlom na počátku normalizace na přelomu 60. a 70. let minulého století. „V období kolem osmašedesátého roku jsem se ,,nesprávně“ politicky angažovala a díky tomu jsem byla pak ze zaměstnání propuštěna. Z těchto důvodů se od roku 1971 věnuji výhradně povolání spisovatelky,“ uvádí doktorka Dvořáková. Věnuje se literatuře faktu, v 70. a 80. letech minulého století napsala celou řadu knih. Jedná se především o díla z oblasti výtvarného umění, jemuž se paní Zora celoživotně věnuje. „V období totalitního režimu jsem psala monografické knížky, například o Františku Matouši Klácelovi, Josefu Zítkovi nebo Václavu Myslbekovi, protože tihle tvůrci normalizátorům nevadily. Po listopadu 1989, kdy už to bylo možné, jsem se začala zabývat problematikou takzvaného třetího odboje,“ vysvětluje žena, která strávila stovky až tisíce hodin v nejrůznějších archivech, kde získávala informace pro svá díla. I z tohoto tematického okruhu napsala celou řadu knih. K nejznámějším patří O Miladě Horákové a Milada Horáková o sobě (ve spolupráci s J. Doležalem), Milada Horáková ve fotografiích a dokumentech, Politikové na útěku, Smrt pro tři ministry, nebo Osudy změněné 25. únorem 1948.

Zdravý životní styl

Zora Dvořáková píše knížky stále. Kromě toho je členkou výborů hned v několika organizacích a šéfredaktorkou dvou odborných časopisů. Mimoto dělá velké množství přednášek pro nejrůznější organizace. Sama se též věnuje sochařství. Je možné to všechno zvládnout v téměř 80 letech, kdy její vrstevníci často už jen dožívají v různých gerontologických zařízeních? Zora Dvořáková je však úplně jiným ,,případem“. Její recept na vysoce aktivní dlouholetost je jednoduchý. „Podle mě člověka udržuje neustálá činnost, aktivity, zájmy i stálý kontakt s lidmi,“ doporučuje jiným doktorka Dvořáková. Ona sama nikdy nekouřila, neholdovala alkoholu a vždy se snažila mít co nejvíce pohybu. „Na nějaké navštěvování fitcentra jsem nikdy neměla čas. Spíše jsem dávala přednost přirozenému pohybu. Stále se snažím chodit co nejvíce pěšky. Navíc ve středních Čechách vlastním po otci mlýn a minimálně jednou v týdnu tam jezdím. Když musím od jara do podzimu sekat a shrabovat trávu, jedná se také o přirozený pohyb,“ uzavírá žena, která se navíc snaží i v jídle být střídmá. Díky takovému zdravému životnímu stylu nemá ve svém věku vážnější zdravotní problémy a může se i nadále úspěšně věnovat psaní. Přesvědčivě to dokazuje fakt, že se 9. října letošního roku v Literární kavárně Academia na Václavském náměstí v Praze konala prezentace její zatím poslední knihy o pozůstatcích lidí, popravených v 50. letech Popravení, kam jste se poděli? Tato kniha je již v prodeji. Při svém zdravém životním stylu doktorka Zora Dvořáková určitě ještě nějakou knihu napíše.