Od březnu 2001 se realizuje Projekt OsA zaměřený výhradně na poskytování služeb osobní asistence, nejdříve ve Frýdku-Místku, později se projekt rozšířil do oblastí Ostrava , Nový Jičín, Karviná, Opava, Třinec, Havířov, Český Těšín a další. „Skutečně podáváme pomocné ruce všem handicapovaným lidem bez rozdílu, od malých dětí až po seniory. Našimi klienty jsou lidé s různým typem postižení, hlavně mentálním, často i kombinovaným, například následkem úrazu. Mezi klienty jsou také senioři, jejichž věk sice není diagnózou, přesto se k věku váže již vícero nemocí a senior nedokáže zvládat běžné úkony. Pokud pomůžeme klientovi, pomůžeme tím i jeho rodině, pro kterou je tato pomoc velkou úlevou. Službu poskytujeme v rámci regionu, ale také v Jihomoravském, Olomouckém a Zlínském kraji, kde máme své kontaktní kanceláře, aby nás klient i jeho rodina mohli snadno najít. Nyní máme 180 klientů,“ říká ředitelka projektu Helena Fajkusová.
Osobní asistence
Osobní asistent je rukama, nohama i zrakem pro postiženého člověka. Pomáhá klientovi v chodu domácnosti a zprostředkovává jeho kontakt se společností. Další náplní práce je doprovod k lékaři, na úřady, asistence žákům při výuce nebo lidem v zaměstnání apod. Klientovi jsou poskytovány takové služby, které mu umožní žít způsobem života, jenž se co nejvíce blíží životu „zdravého“člověka. Klient není vyrván z domácího prostředí, je i nadále součástí společnosti a není vyčleněn tím, že je umístěn v ústavu apod. Služba osobní asistence je oproti ústavnímu zařízení levnější a má menší dopady na klienta samotného, který i při svém negativním zdravotním stavu může žít „normální“ život – tj. pracovat, studovat, vést vlastní domácnost, vychovávat děti, chodit za kulturou atd. Služba se poskytuje až 24 hodin denně 7 dnů v týdnu. Je to časově, fyzicky i psychicky náročná činnost. Osobní asistenti jsou lidé řádně vyškolení, mají minimálně kurs pro osobního asistenta, neboli pracovníka v přímé obslužné péči, jak se správně tato pozice nazývá.
„Asistent pedagoga je zaměstnáván školou, nebo nějakým speciálním pedagogickým centrem, je placen z jiné oblasti financí ve školství. Osobní asistent je služba placená přímo klientem, a je to sociální služba. Jak se vyvíjel zákon, myslelo se, že asistent pedagoga bude k ruce učiteli ve výuce žáka se speciálními vzdělávacími potřebami, kdežto osobní asistent dítě do školy přivede, usadí ho, dá mu svačinu, a potom během hodiny čeká na chodbě. Ne, takto to nefunguje. Jde o to, aby asistent pedagoga i osobní asistent spolupracovali nejenom během samotné vyučovací hodiny s handicapovaným žákem, ale i mimo hodinu. Musí být vzájemně nahraditelní,“ upřesňuje funkce asistentů paní Fajkusová.
Pokud jde o financování, tak služby osobní asistence se hradí z několika zdrojů. Jedním je klient, který pobírá příspěvek na péči. Dalšími zdroji jsou dotace, sponzorské dary. „Co se týče canisterapiie, jsme rádi, když nám ale zařízení, kde canisterapii poskytujeme, přispěje nějakou symbolickou částkou. Většinou za klienty dobrovolníci se psy jezdí vlastními auty, psi musí být absolutně zdraví, jsou tedy zvýšené finanční nároky na veterinární péči a také na povahové zkoušky psů,“ dodává H.Fajkusová.
Canisterapie
Druhou sociální službou, kterou poskytuje občanské sdružení Podané ruce je canisterapie. Je to způsob terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka, přičemž klade důraz především na řešení problémů psychologických, citových a sociálně-integračních a působení na fyzické zdraví člověka je u ní druhotné. Uplatňuje se zejména při navazování kontaktu s pacienty, kteří obtížně komunikují a při práci s citově deprivovanými dětmi, autistickými dětmi, mentálně postiženými, v logopedické a rehabilitační praxi, při výskytu apatie, u dlouhodobě nemocných dětí nebo jako součást komplexní terapie v geriatrii. Používají se speciálně cvičení a následně testovaní psi, kteří spolu se svým majitelem tvoří canisterapeutický tým. Terapie je poskytovaná v rámci volného času, na základě dobrovolnictví. Psi vhodní pro tuto službu jsou vybráni na základě povahových testů, které mají za úkol odhalit různé situace, které by mohly nastat v daném zařízení. To znamená, reakce na hlouček lidí, na invalidní vozík, na padající berle, na různé zvuky. Pes musí zůstat za všech okolností klidný a spokojený. Certifikát má dvouletou platnost a přetestovat psa si jezdí, do o.s.Podané ruce, lidé z celé České republiky. Rovněž majitel musí mít odborné školení, ve kterém získá základní znalosti o tom, jak se některé zdravotní problémy u klientů projevují.
„Mnoho lidí si myslí, že když je pejsek hodný, tak to stačí. Pes může být v očích majitele hodný, ale na canisterapii se nehodí. Stává se, že z člověka vyprchá prvotní nadšení a službu přestane poskytovat, byť úspěšně prošel se svým psem testy. Jinak to vypadá v televizi, když vidí lidi v domově seniorů se psy. Pokud ale přijde a zkusí si to na vlastní kůži, zjistí, že atmosféra je jiná. Pes reaguje jinak než třeba doma na zahradě. Samozřejmě, že pes musí být hodný, mít rád lidi, být kontaktní a umět snášet děti i dospělé. Prvořadá je tedy povaha psa. Dalším kritériem je věk. Canisterapeutické zkoušky může pes se svým majitelem absolvovat od věku minimálně dvanácti měsíců u malých plemen, osmnáct měsíců u plemen středních a velkých,“ vysvětluje vedoucí canisterapie Monika Albrechtová. Canisterapeut se uplatňuje v dětských domovech, domovech pro seniory, v nemocnicích, stacionářích, hospicích apod. „Dneska si nás žádají i do normálních škol, pro děti zdravé, které nepotřebují žádný zvláštní přístup terapeutický ani pedagogický. Je to proto, že děti se často nesetkají s živým tvorem, a pak se stává, že jsou vůči zvířatům zlé a agresivní. Děti se tedy v rámci canisterapie učí, jak se zvířetem komunikovat, jak se o něho starat, jak se k němu chovat,“ upřesňuje ještě ředitelka Fajkusová.
Nápomocné ruce všem lidem bez rozdílu
Posláním o.s. Podané ruce je podpora integrace handicapovaných lidí do společnosti. Umožnit těmto lidem žít způsobem, který by se co nejvíce blížil běžnému způsobu života s důrazem na zachování jejich lidské důstojnosti. „Abychom mohli dobře poskytovat své služby, musíme mít pro věc to správné nadšení. Bez toho by se tahle práce nedala vůbec dělat. Když jsme třeba úplně na dně, nebo jsme vyčerpaní, snažíme se dobít něčím pozitivním. Vždycky něco veselejšího přijde, třeba je úspěšný nový projekt nebo se něco podaří a jsme z toho nadšení všichni. Protože zatím jsme více nadšení, jak placení. A samozřejmě dobré ohlasy našich klientů. Napíší, zavolají, nebo rodina přijde a poděkuje osobně. Zase nás to stimuluje k tomu, vydržet, oni nás opravdu potřebují. Máme proč hledat další možnosti a zdroje a ty správné lidi, kteří dělají tuhle práci. Za sebe mohu říct, že na rozdíl od postižených lidí, jsem na tom dobře, mám zdravé ruce, nohy, vidím a slyším. Mohu tedy pomáhat. A tak to má v životě být. Brát i dávat stejnou měrou a podávat lidem pomocné ruce,“ říká Helena Fajkusová.
Více na:
