
Změna léků výrazně pomohla
Ve 4. ročníku na střední zemědělské škole byla opětovně hospitalizována, tentokrát v Psychiatrickém centru Praha. „Při druhém pobytu na psychiatrii se znovu opakovaly mé bludy, ke kterým se navíc přidaly i silné a velmi nepříjemné deprese,“ uvádí slečna Lída. Oficiální diagnóza zněla schizoafektivní psychóza. Při druhé hospitalizaci byla ve svých bludech přesvědčena, že je s někým telepaticky spojena. „V jednadvaceti jsem musela opět do nemocnice, tentokrát to byla pobočka Kosmonos, léčebna Sadská. Byla jsem tam jen dva týdny, tamější lékaři mi ihned změnili léky, po kterých jsem sice byla dost utlumená, ale zároveň se můj zdravotní stav podstatně zlepšil,“ říká Ludmila. Změna léků jí opravdu hodně pomohla. Při pravidelném užívání vydržela celých deset let bez hospitalizace. Dokonce byla schopna studovat Vysokou školu zemědělskou v pražském Suchdole, kterou úspěšně zakončila bakalářským titulem. Poté pracovala na plný úvazek jako úřednice v administrativě a později jako sociální pracovnice.
Elektroléčba a invalidní důchod
Zásadní změnu v jejím životě znamenal rok 2011. „Po nenápadném onemocnění chřipkou se náhle znovu objevila další výrazná ataka psychického onemocnění. Znovu jsem byla hospitalizována v Psychiatrickém centru Praha a nápor nemoci byl tak silný, že jsem musela podstoupit elektroléčbu v podobě 12 elektrošoků,“ vypráví Ludmila. Po propuštění z Psychiatrického centra docházela pravidelně třikrát v týdnu do stacionáře. „Osobně si myslím, že právě pravidelné docházení do stacionáře a následná pravidelná rukodělná práce v organizaci BAOBAB mi nejvíce pomohly, hlavně tím, že jsem nebyla zavřená doma a pohybovala se mezi lidmi s podobnými problémy,“ uvádí Lída. Však od té doby je také zcela bez dalších atak psychické nemoci. Po hospitalizaci v roce 2011 jí byl přiznán plný invalidní důchod, který byl po dvou bezproblémových letech snížen na důchod II. stupně.
V Dobrém místě našla uplatnění
Je to samozřejmě důchod jenom částečný a proto nijak vysoký. Předpokládá se, že nemocný bude alespoň na částečný úvazek schopen pracovat. Ludmila při hledání vhodného zaměstnání měla štěstí. „Sestra Katka začala pracovat v občanském sdružení Dobré místo, které zaměstnává především lidi s duševním onemocněním. Byla jsem se za ní párkrát podívat, vládla tam příjemná atmosféra, a tak jsem se začala zajímat, zda bych v Dobrém místě mohla pracovat i já. Díky grantu z Norských fondů mohli několik lidí přijmout, a tak jsem začala pracovat jako administrativní pracovnice na částečný úvazek. Chodím tam pravidelně dvakrát týdně, a některé práce dělám i z domova. To mi maximálně vyhovuje, tím spíš, že v této organizaci jsou zaměstnáni lidé s podobnými zdravotními problémy, nikdo se nemusí za své onemocnění před ostatními stydět a navíc zde máme i skvělý pracovní kolektiv,“ uzavírá slečna Ludmila.
Luboš Hora-KladnoSchizoafektivní porucha je sporná skupina poruch na pomezí mezi afektivními a schizofrenními psychózami. Afektivní příznaky mohou mít dvě varianty: manickou a variantu depresivní. Příznaky z okruhu schizofrenie zahrnující poruchu myšlení, halucinace, poruchy vědomí, spojené s narušením pozornosti a orientace, a odchylky v jednání. Někdy bývá paranoidní, například: nemocný je přesvědčen o odposleších v jeho domácnosti. Léčba je kombinovaná, spočívá v podávání léků, patřících do skupiny antidepresiv a antipsychotik, a v psychoterapii k získání náhledu na problémy v běžném životě, případně se uplatňuje sociální terapie. Schizoafektivní porucha se obvykle rozvíjejí v rané dospělosti, mezi 20. a 30. rokem. Mívá akutní průběh a poměrně krátké trvání. Častěji jí trpí ženy než muži. Na vzniku se podílejí různé faktory, jak genetické tak vnější. |