Zájem je veliký
Jako v každé léčebně je součástí léčby pracovní terapie, v Sadské ovšem s tím rozdílem, že zde není nikdo násilně k ničemu nucen, svobodně si může vybrat hned z několika druhů této terapie a pokud se necítí dobře, nemusí se ani pracovní terapie zúčastnit. Přesto její vynechávání je snad právě díky laskavému přístupu pracovních terapeutů minimální. Patrně nejoblíbenějším typem tohoto druhu terapie je práce v rukodělné dílně. Tu vede odborně vyškolená terapeutka paní Tomanová a pacientů na rukodělnou práci má vždy tolik, že někdy ani kapacita dílny nestačí. „Máme v naší dílně tři místnosti, ale někdy přijde tolik pacientů, že je musím umístit na chodbu před dílnu,“ říká vedoucí rukodělné dílny. Velkou výhodou této dílny je, že každý si může vybrat pracovní činnost, která mu nejvíce vyhovuje. A tak se tu pletou věnečky, košíky i jiné ozdobné nádoby nejen z klasického pedigu, ale i z ruliček novinového papíru, dále se zde vyrábějí ozdobné vonící svíčky, keramické výrobky a dokonce i ptačí budky pro zpěvné ptactvo, které se pak dávají do parku léčebny. Pacientky se často věnují pletení, háčkování, vyšívání i šití polštářků. Některé práce tak zaujme, že se jí věnují nejen v rámci pracovní terapie, ale berou si ji i na oddělení, kde pokračují i ve svém volném čase.
O výrobky je zájem na prodejních výstavách
Typickým příkladem byla při mé poslední hospitalizaci v Sadské pacientka Monika. Tu nebylo téměř vidět při jiné činnosti, než při krásnému vyšívání dečky na stůl. „Moc ráda vyšívám i doma, je to můj koníček,“ uvedla Monika. Pacient Pavel se zase k práci v dílně vyjádřil: „Práce v dílně vyloženě zlepšuje můj psychický stav. Dokážu se do ní tak zabrat, že zapomínám na své zdravotní problémy. Mám rád hlavně na keramiku. Už jsem tu vyrobil třeba hrnek, ozdobný svícen, nebo držák na vonné tyčinky.“ Pacientka Mirka se zase věnovala hlavně pletení, její specialitou byly zimní šály. Celá řada výrobků z rukodělné dílny je velmi pěkná. Není se proto čemu divit, že o nejhezčí výrobky je pak zájem na prodejních výstavách v Kosmonosích, které se konají dvakrát do roka. Jak je zcela zřejmě vidět, dobrovolná práce má mnohem větší efekt než práce násilně vnucovaná. To mohu osobně potvrdit při srovnání s jinými léčebnami.
