Pro organizace, které rozvíjejí veřejně prospěšné aktivity, jsou velmi důležití pravidelní sponzoři. Právě s jejich finančními dary lze počítat v dlouhodobém výhledu. S pravidelným příspěvkem ze svého příjmu ale počítá pouze každý desátý člověk. Pro tyto lidi to znamená především osobní morální rozhodnutí, že chtějí pomáhat. Asi 13 % lidí je naopak rozhodnuto zásadně na podobnou činnosti nepřispívat. Zbytek populace se pro příspěvek rozhoduje nepravidelně.
Podíl pravidelných a příležitostných dárců je silný především u lidí starších 65 let. Takových je dokonce 50 %. Jejich hlavní motivací je solidarita s potřebnými. Ochota přispívat příležitostně a pravidelně také roste se zvyšujícím se vzděláním. Rozhodnutí nikdy nepřispět je silnější u lidí bez maturity a častěji jde o muže (18 %, nepřispívajících žen je jen 8 %). Asi třetina lidí přispívá proto, že je nutné pomoci potřebným. Téměř 23 % uvádí jako hlavní důvod, že pomáhat je správné. Každý desátý pak přispívá pro svůj dobrý pocit nebo splnění dobrého skutku. Tuto potřebu si plní především mladší lidé, s rostoucím věkem podobná motivace úplně mizí.
U lidí, kteří nechtějí přispívat, je hlavním důvodem jejich vlastní špatná finanční situace (44 %) a nedůvěra k neziskovým organizacím (36 %). Asi desetina mužů je přesvědčená, že situaci by měl systematicky řešit stát.
Důležitým momentem pro rozhodnutí přispět je především mimořádně nešťastná událost. To rozhoduje u více než 55 % lidí. Tento postoj je vidět na sbírkových kontech charitativních organizací při tragických událostech u nás, ale i v zahraničí. Necelá třetina přispěvatelů se rozhoduje podle určité záruky, ať již v médiích nebo přes osobní vztahy známých a přátel. Mají tak důvěru k tomu, že je příspěvek využitý na plánovaný účel.
Zdroj:www.helpnet.cz
www.helpnet.cz
