Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Přeprava olomouckých vozíčkářů

25. 11. 2013

Olomouc je město, které myslí na své vozíčkáře. Možná i proto jich tady tolik žije. Hodně autobusů a tramvají je nízkopodlažních a neustále jich přibývá. Pokud MHD nějaký starý autobus vyřadí, snaží se ho nahradit novým – nízkopodlažním. Hlavně v místech, kde stojí městské bezbariérové domy, nebo penziony či domovy důchodců, se MHD snaží dát co možná nejvíce nízkopodlažních spojů. I většina zastávek MHD v celém městě je bezbariérových, s dobrým přístupem. Ono to totiž není zrovna moc veselé někde vysednout z autobusu a po jeho odjezdu zjistit, že ostrůvek je na seskočení s invalidním vozíkem, pokud nemáte s sebou zrovna doprovod, příliš vysoký a sjezd z něho nikde není. To pak jezdíte sem – tam po ostrůvku a čekáte buď na další nízkopodlažní spoj, který vás odveze někam jinam, nebo na nějakou dobrou duši, která vám tam dá desky, nebo dlaždice, nebo něco, co udělá z jednoho vysokého schodu dva nižší. Pokud se vám v Olomouci něco takového stane, je to ale vaše chyba, protože v jízdním řádu jsou vždy označeny, které zastávky jsou bezbariérové a které nikoliv.

Přeprava olomouckých vozíčkářů

Na některých místech ve městě (a přibývá jich), najdete tzv. inteligentní informační světelné tabule, kde vidíte čas nejbližších odjezdů autobusů, jejich čísla, cílovou stanici, jestli mají zpoždění a dokonce i to, jestli jsou nízkopodlažní, nebo nikoliv. Je to obrovská pomoc a MHD v Olomouci za to jistě dík a chvála patří.

Přesto jsou ale místa, kam nízkopodlažní autobusy nejezdí, nebo jede jeden – dva za celý den. V takovém případě mají vozíčkáři možnost využít vůz Alfa taxi služby pro převoz vozíčkářů. Jedná se o větší automobil s nájezdem. Vozíčkář i s vozíkem najede dovnitř a odpadá problém přesunu a problém – co s vozíkem. K dispozici je tento vůz jako klasické taxi, na zavolání. Pouze je nutné si ho objednat dříve, nejlépe aspoň o den. Vůz je totiž jenom jeden, vozíčkářů hodně a tak bývá často obsazen. K dispozici je 24 hodin denně a zájem vozíčkářů je veliký. Letos se situace ale výrazně zkomplikovala, když o dotace požádala i jiná organizace zdravotně postižených osob. Ta má sice vůz vyhrazen na převoz lidí s handicapem, ovšem vozíčkáře? Převeze pouze ty, kteří si sami přesednou z vozíku do auta a jejich vozík se dá složit a naložit do kufru příslušného automobilu. Po Olomouci ale jezdí hodně lidí na velkých, těžkých elektrických vozících, tito lidé si sami nepřesednou a jejich vozík ani do běžného auta naložit nejde. Co s těmito lidmi? Prý mají víc využívat MHD. Ano, ale jsou místa, kam MHD nejezdí.

Na protesty některých lidí proti tomuto rozhodnutí bylo řečeno, že vozíčkáři jsou rozmazlení! Navrhuji proto: dopřejme teda těm, kteří tohle o vozíčkářích řekli, si tu rozmazlenost užít taky – posaďme je v zimě na měsíc (lépe na dva) na vozík a ať si to vyzkouší dostat se třeba k některému lékaři, kam nízkopodlažní MHD nejezdí, nebo tam není bezbariérová zastávka. Nebo ať si vyzkouší tu rozmazlenost v mínus deseti stupních stát na zastávce a čekat půl hodinu na další nízkopodlažní spoj, protože v tomto autobuse už jeden vozíčkář byl a někteří řidiči už druhého vozíčkáře do autobusu nevezmou. A po vlastních kolech se kvůli ledu, nebo hromadám sněhu jet nedá.

Není to žádná legrace! A to i přesto, že, jak už jsem řekla, jezdí v Olomouci nízkopodlažních spojů oproti některým jiným městům, opravdu dost.

Věra Schmidová

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2025 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |