Příběh zkázy a obnovy Neratova

Obec Neratov leží při polské hranici v zapadlých končinách Orlických hor. Ještě na počátku 20. století tu žilo přes 400 obyvatel převážně německé národnosti. Pak přišly světové války, odsun německého obyvatelstva po druhé z nich a nakonec chátrání v dobách komunismu. Z místního kostela zbyly jen trosky po zásahu pancéřovou pěstí. Několikrát se uvažovalo o jeho stržení a jen náhodou k tomu nedošlo. Počet stálých obyvatel Neratova postupně klesal až na dva nebo tři na sklonku osmdesátých letech minulého století, pak ale přišla revoluce a po ní už se začalo ozdravné působení místního občanského sdružení.

Kostel pro lidi

Na počátku stála iniciativa faráře P. Josefa Suchára. Ten se poprvé setkal s neratovským kostelem při náhodné procházce po Orlických horách. Nejdřív si myslel, že se jedná o zříceninu hradu, pak ale zjistil, že jde o obvodové zdi kostela. Složil slib Panně Marii, že pokud dojde ke změnám poměrů, pokusí se o jeho obnovu. Po revoluci se nechal přeložit na farnost v Kunvaldě v diecézi, kam spadal i poničený neratovský kostel. Biskup Karel Otčenášek mu přislíbil prostředky na jeho obnovu, pokud se mu podaří znovu oživit život v obci. Aby kostel nebyl opraven samoúčelně, ale aby znovu sloužil lidem...

Rodinný podnik

Panu faráři Suchárovi se povedlo přesvědčit zpočátku dvě rodiny, aby se do Neratova nastěhovaly. „Paní Jana Němcová se sem přestěhovala se svým manželem a čtyřmi dětmi, páté dítě se jim narodilo už tady v Neratově. Postupně si do pěstounské péče přibrali celkem šest dětí včetně postižených. Také druhá příchozí rodina Malíkových si ke svým potomkům vzala ještě dvě opuštěné děti,“ vzpomíná Zdeňka Burešová ze Sdružení Neratov. Zprvu se vznikající sdružení pokoušelo pomáhat všem: dětem z dětských domovů, lidem, kteří se vraceli z výkonu trestu nebo měli problémy se závislostmi a podobně. Nakonec se ale zaměřilo především na lidi s lehkým mentálním postižením a na pěstounskou péči.

Pod prosklenou střechou

Kostel Nanebevzetí Panny Marie se stavěl v letech 1723-1733 podle velkorysých plánů, jejichž autorem mohl možná být i Jan Blažej Santini-Aichl. Tak velký kostel v zapadlé končině Orlických hor měl vyhovět náporu poutníků, kterých sem o svátcích přicházelo i několik tisíc. Poutním místem se Neratov stal díky uzdravující moci zdejší vody (v jeden čas tu stály i lázně), ale především díky dřevěné sošce Panny Marie, která se ale do dnešních dnů nedochovala. První novodobá pouť se konala v roce 1990, to ještě jen na prostranství před kostelem. Následujícího roku už ve vyklizeném, ale stále zchátralém kostele. Postupně se povedlo kostel obnovit do podoby, v jaké jej mohou příchozí spatřit teď. „Mnoho lidí se při návštěvě kostela ptá, jestli je jeho současná podoba konečná, nebo zda časem přidáme velký oltář, omítneme stěny, z nichž nyní vykukují kameny, a natřeme také vnější boční stěny. Vysvětlujeme jim, že kostel zůstane takto „syrový“, aby připomínal pohnutou minulost svou i celého Neratova. Přední fasáda je barevně natřená, aby ukazovala původní krásu a zdobnost barokní stavby, boční zdi a interiér pak připomínají hrubost minulého režimu, který chtěl nechat náš svatostánek zbourat. A opravené části, nová střecha či obnovené kůry pak ilustrují současné období obnovy a nového rozkvětu,“ vysvětluje Zdeňka Burešová. Připomeňme jen, že zbrusu novou částečně prosklenou střechou se kostel může chlubit od roku 2007, to už žilo v Neratově přes padesát obyvatel a novodobé poutě měly více než patnáctiletou historii.

Turistou v Neratově

Jedním z klíčových zdrojů příjmů neratovského sdružení je provozování turistických služeb na území samotného Neratova. Kromě horské chaty, ve které se mohou poutníci a výletníci ubytovat, je ve vesnici také hospoda a především obchod. Jeho význam je přinejmenším dvojí, turisté si zde mohou nakoupit kromě potravin také suvenýry nebo využít služeb poštovny (jedné z mála v republice), lidé s lehkým mentálním postižením se zase nakupováním v obchodě učí novým dovednostem, jako je počítání nebo šetření na něco, po čem touží. Kromě hospody je ve vesnici také společná jídelna, pro kterou si klienti sami vaří v chráněné dílně Kuchyň. Ta je nejstarší chráněnou dílnou v Neratově a zajišťuje celodenní stravování pro klienty i zaměstnance Sdružení Neratov a všechny další zájemce.

Chráněná dílna Naděje

Chatařům v okolí zase nabízí služby chráněná dílna Naděje, jejíž doménou je péče o venkovní prostory, údržba zeleně, úklid budov nebo ruční mytí aut. Zabývá se ale také pěstováním ovoce a zeleniny a prodejem sazenic. „Zahradnictví v Neratově je jedno z nejmladších středisek, postupně se ale stáváme vyhlášeným pěstitelem – mnoho lidí se k nám letos pro rajčata či bylinky vracelo i z několikakilometrové vzdálenosti. I když totiž nemáme certifikát BIO, pěstujeme vše bez chemických hnojiv a postřiků, a na chuti a vůni našich produktů je to skutečně znát,“ popisuje Zdeňka Burešová. V sociální firmě Farma Orlice zase pomáhají lidé s postižením pečovat o dobytek, ovce a prasata nebo při produkci palivového dřeva. Sdružení si tedy vaří ze surovin, které do značné míry samo vypěstuje, stará se o své prostředí a to vše v pospolitosti, která připomíná klášterní hospodářství zašlých časů. Vytváří se tu jakýsi kruh poskytování vzájemných služeb, jehož cílem je značná soběstačnost sdružení.

Výrobky na prodej

Kromě už zmíněných služeb pracují lidé s lehkým mentálním postižením i v chráněné dílně Pradlenka. Podobně jako všechny ostatní neratovské chráněné dílny nabízí také Pradlenka náhradní plnění povinného podílu pro firmy. Největší jsou ale chráněné dílny Kopeček, které Sdružení Neratov provozuje v nedalekých Bartošovicích. V současné době zaměstnávají asi 28 klientů a 7 pracovních asistentů. Keramická, tkalcovská a košíkářská dílna vytvářejí s nadsázkou řečeno „výrobky na export“, mezi něž patří ručně malované a batikované oděvy, tašky, keramické misky, hrníčky, formy na pečení, tkané koberečky nebo proutěné košíky. Své výrobky prodává Kopeček v obchůdcích, na různých jarmarcích, ale také po internetu mimo jiné na stránkách www.ctyrlistek.eu/charitativni-produkty/sdruzeni-neratov-os/, katalog výrobků si ale také můžete otevřít na domovských stránkách Kopečku kopecek.neratov.cz.

Ocenění pro Neratov

Letos v září, v týdnu, kdy slavilo Sdružení Neratov 20 let svého působení, bylo oceněno druhým místem mezi poskytovateli sociální péče Královéhradeckého kraje. Ještě větší úspěch zaznamenalo ale v kategorii Osobnost sociální oblasti, kde zvítězila pěstounská maminka a statutární zástupkyně Sdružení Neratov Jana Němcová. Mezi úspěchy sdružení patří rozhodně i kulturní program, který přináší život do kdysi zcela vylidněné obce. „Smyslem kulturních akcí je oživit Neratov, ale také propojit lidi s postižením s okolní společností – právě lidé s postižením se na organizaci akcí podílejí, na některých z nich sami účinkují, a za svou práci sklízejí zasloužené a pro jejich sebevědomí tolik potřebné uznání,“ shrnuje Zdeňka Burešová. Téměř každý měsíc v kostele někdo vystupuje, nedávno třeba skupina akordeonistů z pěti zemí. V loňském roce se tu na benefičním koncertě představil Pavel Šporcl a příští rok v červnu tu nejspíš vystoupí i Hradišťan.

Neratovští andělé

V současné době je Sdružení Neratov největším zaměstnavatelem v Orlických horách, má 70 zaměstnanců, z čehož je více než polovina lidí se zdravotním postižením. Jak je možné tak velké sdružení financovat? V poslední době se to stává čím dál těžší, přesto se i v době ekonomické krize podařilo udržet roční rozpočet sdružení na 20 miliónech Kč. Přibližně 40 procent z této částky získává sdružení ze státního rozpočtu, 50 procent si vydělá svou vlastní činností a konečně zbylých 10 procent získává ze sponzorských darů. Důležitou roli v tom sehrávají takzvaní neratovští andělé, kterých je v současné době asi 170. Ti pomáhají sdružení svou prací, ale také materiální nebo finanční pomocí. I díky nim je možné stále plánovat další projekty, například zbudování nového multifunkčního domu s pivovarem a společenským sálem, obnovení mostu přes řeku do Polska nebo velký sen místního faráře, křížovou cestu ke kostelu.