Radka Kratochvílová - Práce se mi stala koníčkem, tedy vlastně pejskem

Rozesmáté tváře babiček a dědečků jsou k nezaplacení

Radka pravidelně dochází na oddělení následné péče (ONP) do nemocnice a pokaždé se těší na rozesmáté tváře babiček a dědečků, kteří ji a pejska vítají. Práce na oddělení následné péče, je práce převážně se seniory. Staří lidé jsou někdy smutní až zatrpklí, ale při troše štěstí, se Radce a její „psí partnerce“ podaří ten smutek prolomit. V tu chvíli, začíná terapie. „Často se mi stává, že první reakce bývá negativní, až odmítavá. V tu chvíli, je potřeba poznat, nebo se aspoň pokusit, jestli je to postoj definitivní, třeba u strachu ze psů. Starý člověk se rozpovídá, začne vzpomínat na svého pejska, kterého má nebo měl doma a najednou poznám, že pod tou slupkou smutku je moc hodná babička nebo dědeček, se kterými si moc hezky popovídám. A při hlazení srsti psa opatrně procvičíme ruku, která do té doby spočívala nečinně na posteli. Po nás potom nastoupí rehabilitační pracovnice a pomáhá s cvičením uvolněné ruky. Je to běh na dlouhou trať, ale mě ta práce moc baví. Vždyť ten pohled, kdy se ruka dokáže pohnout, je k nezaplacení,“ vypráví o své práci Radka.

Viděla jsem slzy štěstí v očích manžela

Pes je mnohdy takovým spojením, mezi světem nemocných a zdravých. Už svojí přítomností dokáže navázat kontakt s člověkem, který má svůj svět a ten odmítá, byť i na malou chvíli, opustit. Pes pomáhá při adaptaci na prostředí v nemocnicích, sociálních ústavech a podobných zařízeních, kde se lidé ocitli nechtěně a mnohdy bez vlastního přičinění. Dokáže však pomoci i při různých diagnózách, jako je třeba, náhlá mozková příhoda. Působením tepla, které vydává pes, dochází k prohřívání spasmatických končetin a sevření povolí. Nehybné ruce se dokážou aspoň o malý kousek posunout, třeba k psímu čumáku. Pes působí i na oblast řečovou a jemnou motoriku. Dokáže mnohdy zmírnit neklid (u dětských klientů). Je spousta oblastí, kde lze působení psů využít. „Jednou jsem byla na pokoji, kde je šest pacientek. Pomalu jsem obcházela s mojí fenkou postele a na chvíli si popovídala s každou pacientkou. Na poslední posteli u dveří ležela paní, které bylo přes 90 roků. Měla spoustu hadiček v nose a jinde a seděl u ní manžel. Podíval se na mě a poprosil mě, jestli bych pejska nedala paní na postel. Říkal, že manželka mě nebude vnímat, ale pejsky měla moc ráda. Položila jsem opatrně fenku na postel, paní se nehýbala, ale po chvilce otevřela oči a potichu jen tak mezi rty řekla PES. Viděla jsem slzy v očích manžela a byly to slzy štěstí.,,Ona ji vidí“ šeptal,“ vzpomíná Radka.

Je to krásná a pro mě obohacující činnost

Při vstupu do nemocnice musí být pes samozřejmě zdravý a řádně naočkovaný. Je na zodpovědnosti psovoda, aby byl pes čistý a v pořádku. A jak dlouho trvá, než je pes na canisterapii připravený? „Ono je to hodně o socializaci, pes musí zvládat zátěžové situace a nesmí se bát, ani útočit. Je potřeba ho vodit co nejvíce do různých prostředí, mezi lidi a naučit ho vyrovnávat se s neznámými věcmi. Zkušebním řádem je daný věk, kdy pejsek může ke zkouškám. U větších plemen je to až 15 měsíců. Nikdo nemůže s určitostí řící, že pejsek bude v roce umět všechno a bude připravený,“ objasňuje Radka. Na canisterapii se připravuje ve sdružení Kamarádi otevřených srdcí z Nového Malína. Ona sama by se do budoucna chtěla věnovat terapii nejen se psy, ale i s malými zvířaty. A jejím velkým přáním je doplnit si vzdělání v sociální oblasti.