Povím vám příběh mé kamarádky, mladé, krásné a úspěšné ženy, manželky a matky. Před pěti lety spokojeně žila s manželem, vychovávali spolu dvě děti, stala se ředitelkou místní mateřské školy, začala studovat vysokou školu a byla aktivní v politice obce. Před rokem už to byla hladová, žíznivá vyzáblinka ležící na pohovce a dorozumívající se pouze mrkáním očí. Odmítala sondu do žaludku i PEG-Perkutánní Endoskopická Gastrostomie, polykací reflex už byl pryč, a tak se ztrácela před očima a svaly jí atrofovali. Nemluvila, písmenka jí museli tipovat a ona mrkáním dala najevo, zda je to správné písmeno. Nikdo s ní raději nekomunikoval, bylo to zdlouhavé a vše se řídilo metodou pokus, omyl. Hygienu u ní prováděli manžel a syn, všichni ji pusinkovali, ale vlastně přehlíželi, nikdo neměl odvahu zůstat s ní sám.
Letos na konci března ve věku 43 let zemřela. Nechápu, neakceptuji. Byla to krásná ženská a najednou je pryč. Dovolila jsem si touto cestou připomenout odpornou nemoc a zavzpomínat na Radku.
Monika Henčlová
