Schizofrenik Roman Míka
Nemoc se ohlásila
První třídu vychodil Roman v normální základní škole v sousední střediskové obci Postupice. Pro psychické problémy však od druhé třídy začal dojíždět do zvláštní základní školy v okresním městě Benešově. „Po ukončení základní školy jsem se v městečku Bystřice u Benešova vyučil zedníkem, ale tuto práci jsem pak dělal jen asi tři roky,“ uvádí Roman. Je trochu paradoxní, že muž, který žije trvale v ústavní péči, normálně nastoupil vojenskou základní službu. „Na vojně jsem byl ale jen pět měsíců. Krátce poté, co mě propustili, mě odvezli do psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodu, kde jsem strávil celý rok,“ vypráví Roman. V léčebně mu diagnostikovali paranoidní schizofrenii a přiznali mu plný invalidní důchod. Když z léčebny odešel, byla jeho babička již po smrti. Roman se obával bydlet sám, a proto uvítal možnost žít ve Středisku křesťanské pomoci mladým v krizi Exodus v rodné Vlašimi. „V chráněném bydlení jsem byl nejprve na společném pokoji s jinými klienty, později jsem dostal pokoj samostatný. V Exodu se mi líbilo, žel chráněné bydlení tam poskytovali pouze klientům do 30 let. I když mě tam nechali o dva roky déle do mých dvaatřiceti, nakonec jsem musel toto zařízení stejně opustit.“ říká Roman.
Našel si své místo
Přestože byl a stále je plně svéprávný, žít sám se kvůli svému schizofrennímu onemocnění neodvážil. Podařilo se ho naštěstí umístit v Integrovaném centru sociálních služeb v obci Odlochovice na Benešovsku, které je příspěvkovou organizací Hlavního města Prahy. Tady žije Roman již sedm let a cítí se zde spokojený. Má samostatný, pěkně zařízený pokoj s televizí, jen kuchyňku a sociální zařízení má společné s několika dalšími klienty. „Já si ale stejně sám nevařím, stravovat se chodím do společné jídelny,“ říká Roman. Na svoji nemoc bere pravidelně léky a hlavně je pod dohledem personálu ústavu, třebaže jeho osobní svoboda není nijak omezena. Ke svému invalidnímu důchodu si dokonce přímo v ústavu přivydělává. „Pomáhám na poloviční čtyřhodinový úvazek našim údržbářům. Protože si nejsem jistý, zda bych zcela samostatný život se svou nemocí zvládl, je pro mně bydlení v Odlochovicích ideálním řešením a žádnou změnu do budoucího života neplánuji,“ uzavírá Roman Míka. I přes životní tragédie – ztrátu obou rodičů v útlém věku a těžkou duševní chorobu – Roman své místo v životě úspěšně našel.
Text i foto: Luboš HoraParanoidní schizofrenie je zřejmě nejznámějším a nejčastějším typem schizofrenního onemocnění. Postižený trpí bludy, pocity, že je neustále pronásledován, je nesmírně vztahovačný a má tendenci zveličovat nepodstatné projevy svého okolí a považovat je za hrozbu pro svoji vlastní osobu. Převažují halucinace, především sluchové (slyšení hlasů, které se o dotyčném baví, komentují jeho chování, případně mu přikazují). Jeho chování je zapříčiněno nadměrným příjmem informací, mezi nimiž nemocný mozek vytváří nesouvislé spoje a asociace, které poté zodpovídají za bludy, paranoiu i nezvyklé chování. |
