Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Rozhovor se zdravotně sociální pracovnicí Danou Divišovou DiS.

14. 3. 2013

Psychiatrické oddělení Sadská (okres Nymburk) je pobočkou Psychiatrické léčebny Kosmonosy. Ačkoli se jedná o zařízení s jen malou kapacitou hospitalizovaných pacientů, je mezi psychicky nemocnými oblíbené a vyhledávané. Klasičtí relativně krátkodobí pacienti zde vyhledávají pro citlivý přístup lékařů i ošetřujícího personálu pomoc často i opakovaně. Prostředí v léčebně je oproti jiným podobným zařízením podstatně příjemnější a přijatelnější. Na nedostatek pacientů si zde rozhodně nemohou stěžovat, naopak oddělení má prakticky vždy zcela plný stav. V Sadské přitom fungují jen dva pavilony A a B, první pro klasické psychiatrické pacienty s drobnými i většími psychickými potížemi, druhý pro chronicky nemocné dlouhodobé pacienty. Právě v pavilonu B vykonává práci zdravotně sociální pracovnice Dana Divišová DiS. Při svém krátkodobém pobytu v Sadské jsem ji požádal o zodpovězení několika otázek.

Rozhovor se zdravotně sociální pracovnicí Danou Divišovou DiS.

O léčbu tady v Sadské je mezi pacienty velký zájem. Přijímáte pacienty odkudkoli, nebo jste limitováni určitým regionem?

Do naší léčebny přijmeme pacienta odkudkoli z České republiky. Většina jich sice pochází z nejbližších okresů Nymburk, Kolín a Mladá Boleslav, ale léčí se u nás například i pacienti až z Moravy.

V čem spočívá Vaše práce sociální pracovnice na oddělení B?

Asi nejdůležitější částí mé práce je hospodaření s penězi dlouhodobě hospitalizovaných chronických pacientů. Většina z nich si v léčebně peníze ukládá, protože není schopna si je dostatečně uchránit a především s nimi rozumně hospodařit. Kromě toho poskytuji i poradenské sociální informace a zajištuji tzv. následnou péči.

Na oddělení máte pacienty, z nichž mnozí nemají kamjít a kdyby nebyli zde, skončili by na ulici. Do jaké míry můžete takové pacienty hospitalizovat?

Rozhodně nejsme nějakým sociálním zařízením, které poskytuje přístřeší lidem bez domova. Většina našich dlouhodobých pacientů má těžké schizofrenní diagnózy a sami by v každodenním běžném životě neobstáli.

Vy se ale snažíte i těmto pacientům zajistit jiné bydlení, než je pobyt tady v léčebně. Do jaké míry se to daří?

O umísťování našich dlouhodobých chronických pacientů do jiných zařízení se pochopitelně snažíme, ale je to značně problematické. Například mnohé domovy seniorů občany s těžší psychiatrickou diagnózou vyloženě odmítají. Dobrou spolupráci ale máme například s domovy v Lysé nad Labem a Roždalovicích. Jiným pacientům zase zařizujeme tzv. chráněné bydlení, v některých případech i ubytovnu. Co se týče chráněného bydlení, dobrou spolupráci máme především s mladoboleslavským Fokusem a jeho pobočkou v Nymburku. I tak je ale hodně zájemců a málo volných míst. Průměrná čekací doba klienta na takové ubytování je přibližně půldruhého roku.

Na oddělení B máte i pacienty zbavené způsobilosti k právním úkonům nebo alespoň s omezenou způsobilostí. Jak pracujete s nimi.?

Pacientů zcela zbavených způsobilosti mnoho nemáme a takovým děláme nákupy sami, ve finančně dražších nákupech je třeba souhlas opatrovníka daného pacienta. Pacientů s omezenou způsobilostí je více. Ti mají v podstatě veškerá občanská práva, jen co se týče peněz, dostávají pouze vymezenou částku na určitou dobu. V jejich případě je to nezbytné, protože by byli schopni veškeré své finance okamžitě a bezúčelně utratit. Dbáme především na to, aby zaplatili nejdůležitější a nezbytné výdaje, jako je nájemné nebo inkaso.

Děkuji za rozhovor a do Vaší další prospěšné práce přeji mnoho zdaru.

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2025 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |