Jak dlouho pracujete v Sadské?
Pracuji zde přibližně 25 let. Ale pracovala jsem i v jiných zdravotnických zařízeních. Začínala jsem například v jeslích a poté v dětské poradně.
V současné době sloužíte na lehčím pavilonu ,,A". Pracovala jste také na druhém pavilonu pro těžší a dlouhodobější pacienty, tzv. ,,béčku“?
Samozřejmě že jsem tam za těch 25 let sloužila, a to nejen na krátkodobý záskok, ale i na delší dobu.
Pokud byste je tedy měla srovnat, kde Vám to více vyhovuje?
Více mi vyhovuje oddělení ,,A", a to především díky lepšímu pracovnímu kolektivu zaměstnanců.Vůbec v tom nehraje roli to, že pacienti na ,,béčku“ jsou těžší a více nemocní a neznamená to, že bych je brala jako podřadnější. Naopak některé pacienty za ta léta velmi dobře znám, a i když jejich postižení je těžší, jsou vesměs bezproblémoví a moc hodní.
Jak se Vám pracuje pod vedením paní primářky?
Paní primářku Klánovou znám dlouhých 33 let, tedy ještě z doby, než jsem nastoupila sem. Jsem s ní maximálně spokojena, pod ní se slouží vyloženě dobře.
Setkala jste se za těch 25 let s vyloženě agresivními pacienty, a byla tato agresivita, ať už slovní nebo dokonce fyzická, namířena i přímo proti Vám?
S agresivními pacienty jsem se v minulosti skutečně setkala, ale nechtěla bych se k tomu více vyjadřovat.
Když jsem letos v červenci nastupoval na léčení, příjem se mnou sepisovala sestřička Jana, kterou jsem viděl vůbec poprvé. Jednala se mnou velmi vlídně a já hned poznal, že musí být skutečně hodná. Požádal jsem ji o krátký rozhovor.
V pobočce Psychiatrické nemocnice Kosmonosy v Sadské pracujete zatím jen krátce. Jak se Vám tu líbí?
V Sadské pracuji teprve čtvrt roku a mé první pocity jsou tak trochu smíšené. Je to ale dáno tím, že v předchozím zaměstnání jsem pracovala v dětském domově, a k dětem mám přece jen trochu blíže než k dospělým pacientům.
A jak dlouho jste pracovala v dětském domově?
Čtyři roky a ještě před tím pět let v lázních Poděbrady.
A srovnání Sadské s Poděbrady?
Tady musím zcela jednoznačně říci, že v Sadské je to podstatně příjemnější.
Teď jste na pavilonu A, ale co kdyby Vás přeložili na ,,béčko", kde jsou těžší a více nemocní pacienti?
Rozhodně bych se toho nebála, a kdyby to bylo potřebné, nebránila bych se tomu, i když tady na „áčku“ je pracovní kolektiv opravdu skvělý. A staniční sestra je můj vůbec nejlepší nadřízený, kterého jsem kdy měla.
Děkuji za rozhovor, přeji Vám v Sadské hodně úspěchů a ať jste tady spokojená.