
Svépomocné hnutí pacientských a rodičovských organizací Mise pro duševní zdraví považuje zmíněné případy za důkaz selhání systému psychiatrické a sociální péče o vážně duševně nemocné občany.
K zastřelení jednačtyřicetiletého muže v Otrokovicích, chronicky duševně nemocného pacienta, který nebral léky, by nemuselo dojít, kdyby měl v domácím prostředí dostatečně zajištěnu zdravotní péči. O tom, že má problémy, vědělo široké okolí. Nemocný pokřikoval z okna na kolemjdoucí, mlátil hasicím přístrojem do zábradlí, vyplavoval sousedy vodou z hydrantu. V bytě, kde žil se svým otcem, měli odpojenu elektřinu i vodu. Sousedi upozorňovali psychiatra i sociálku, ale bezvýsledně.
„Došlo k totálnímu selhání všech relevantních složek systému. Na prvním místě selhal systém zdravotnictví. Po propuštění z psychiatrické léčebny nebyla potenciálně agresivnímu pacientovi zajištěna odpovídající následná péče. Ambulantní psychiatr neměl o stavu pacienta, který k němu přestal docházet, žádné informace. Bez povinnosti postarat se o pacienty z určité spádové oblasti, bez komunitní sestry, která by měla povinnost provádět v terénu tzv. depistáž, tedy vyhledávat ´zhoršené´ pacienty, potřebné informace ani mít nemohl,“ říká prezident České asociace pro psychické zdraví MUDr. Martin Jarolímek.
Chybějícím článkem mezi lůžkovým zařízením a ordinací ambulantního psychiatra je psychiatrická sestra. „Ambulantní psychiatr nezajistil pro pacienta návštěvu psychiatrické sestry, aby sledovala a vyhodnocovala zdravotní stav pacienta, pomocí psychoterapeutických postupů udržovala pacienta ve stavu mimo ohrožení jeho života, zajistila psychologickou pomoc rodině, zprostředkovala pomoc v otázkách sociálních a sociálně-právních podle zákona o sociálních službách, a tak pomohla zamezit psychickému napětí v hmotné nouzi a při vzniku zdravotních komplikací zajistila potřebnou pomoc,“ říká předseda Občanského sdružení pomoci duševně nemocným ČR Ing. Josef Závišek.
Podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků (§ 64) může sestra pro péči v psychiatrii (pod odborným dohledem psychiatra nebo klinického psychologa) v rozsahu své specializované způsobilosti vykonávat činnosti při krizové intervenci, při zajišťování psychologické pomoci rodině a může používat pomocné psychoterapeutické techniky včetně individuálních psychoterapeutických rozhovorů.
Sledovat a vyhodnocovat stav pacientů z hlediska možnosti vzniku komplikací a náhlých příhod a podílet se na jejich řešení může podle § 54 také všeobecná sestra se specializovanou způsobilostí a podle § 4 může i všeobecná sestra hodnotit sociální situaci pacienta, identifikovat potřebnost spolupráce sociálního nebo zdravotně-sociálního pracovníka a zprostředkovat pomoc v otázkách sociálních a sociálně právních. Tyto možnosti dané vyhláškou ministerstva zdravotnictví však nejsou v praxi využívány. „Kdyby byla dodržena ustanovení vyhlášky, lze důvodně předpokládat, že by k zastřelení pacienta nedošlo,“ uvádí J. Závišek.
Průběh zásahu policie v Otrokovicích popsal internetový server idnes: „Vše vyvrcholilo okolo devatenácté hodiny, kdy sousedé zavolali strážníky. Otec nemocného mladíka zrovna nebyl doma. Strážníci poté přivolali policisty a ti speciální jednotku ze Zlína. Před bytem stála i domovnice Dagmar Válková. ´Ve čtvrtek vykřikoval sprostě a křičel, že ho někdo pálí laserem a že ho ohrožují mimozemšťani. Když po zdlouhavém přemlouvání policii pustil do bytu, zabarikádoval se v jednom pokoji. Policista vykopl dveře a dvakrát vystřelil. Měli odpojenou elektřinu, takže v místnosti nebylo moc vidět,´popsala osudné okamžiky“
Zásahem policie v Otrokovicích jsou velmi znepokojeni členové pacientských organizací. „Policista střílel do temné místnosti - neviděl osobu, na kterou střílel. Pacient pustil policii sám do bytu, ale protože se jich bál, tak se zabarikádoval v pokoji, což je dost častá reakce člověka v ohrožení (také další psychiatričtí pacienti mají obdobné zkušenosti). Myslím, že by v obdobných případech měl být přivolán krizový výjezdní tým psychiatrické péče. Pokud bude o postupu proti duševně nemocnému rozhodovat zakuklený needukovaný policista, tak budou schizofrenici ´lovnou zvěří,´" říká Jan Jaroš, ředitel o.s. Kolumbus, které sdružuje uživatele psychiatrické péče. Množící se případy zanedbání péče o vážně duševně nemocné podle něj svědčí o selhávání psychiatrické péče v ČR.
Svépomocné pacientské a rodičovské hnutí Mise pro duševní zdraví proto žádá zásadní proměnu systému zdravotně-sociální péče o vážně duševně nemocné (viz Deklarace Mise pro duševní zdraví). S žádostí o prošetření otrokovického případu se Mise obrací na ministra zdravotnictví doc. MUDr. Leoše Hegera, CSc., na Českou lékařskou komoru a na Veřejného ochránce práv.
Mgr. Jana Poljaková, mluvčí Mise pro duševní zdraví
Kontakt: jpoljakova@seznam.cz