Sociální služby pro postižené, seniory a další potřebné občany patří k pozitivním změnám, které se začaly po roce 1989 prosazovat ve svobodné republice. Desítky občanských sdružení dnes poskytují pomoc zdravotně a sociálně znevýhodněným občanům, přičemž zdaleka nestačí uspokojit všechny, kteří by o jejich služby měli zájem. Počet těchto zařízení by se měl tedy logicky zvyšovat, ale opak je pravdou. Vláda řeší následky ekonomické krize na úkor těch nejpotřebnějších, a tak letos poprvé po 22 letech svobody hrozí zánik více než dvou set služeb určených právě pro tyto občany.
Zmařené naděje
Ve svízelné situaci se ocitne asi třicet tisíc postižených, seniorů, osamělých matek a bezdomovců, kteří ztratí možnost stravování, základní hygieny a výměny oděvů. Mnozí z nich jsou přitom na těchto službách životně závislí. O mnoho lépe na tom nebudou ani zaměstnanci sociálních služeb, jejichž mzda se už teď přibližuje hranici životního minima. Na základě odhadů přijde téměř třináct tisíc z nich o zaměstnání a ocitne se na úřadu práce. Vyhlídka vskutku neradostná!
Horký brambor
Na udržení těchto služeb chybí celkem půl miliardy korun, které představují zvýšené náklady. Ministr sociálních věcí Jaromír Drábek ale obrací prázdné kapsy s tím, že víc už dát nemůže. Tisková mluvčí MPSV (Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR) a Viktorie Plívová k tomu dodává: „Pro rok 2012 se podařilo zajistit na podporu sociálních služeb přes všechny rozpočtové škrty 6, 2 miliardy korun, což je o sto milionů více než v loňském roce…. Pokud to nestačí, měly by se o zbytek postarat kraje“. Ani ty však nemají nazbyt a navíc není jistota, zda tím příslušné služby skutečně zachrání, protože při současné legislativě nikdo neví, co bude za rok.
Reakce zasvěcených
Podle předsedy sociálních služeb ing. Pavla Duška není stávající systém sociálních služeb funkční a je třeba ho urychleně dopracovat. „Pokud se vláda domnívá, že by u nás mělo fungovat vícezdrojové financování, tak měla dostatek času, aby ho uvedla v praxi. Nic takového se ale nestalo! „ Zatím je situace taková, že žádný stupeň státní správy nenese zodpovědnost za to, zda bude sociální služba zaplacena a navíc není ze zákona jasné, kdo ji vlastně objednává. Jestli na ni někdo přispěje nebo ne, se dozvíte se zpožděním a nebudete už mít čas na tuto skutečnost reagovat.
Předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR Bc. Václav Krása spolu s ředitelem Charity ČR ing. Mgr. Oldřichem Haičmanem zdůraznili potřebu zřízení sociální pojišťovny, která by poskytovatelům sociálních služeb dala garanci, že jejich práce bude zaplacena. Ve světě jsou taková zařízení běžným jevem.
Bída plodí násilí
Na katastrofální důsledky, které může přinést krácení výdajů v sociální oblasti zase upozornila Mgr. Lenka Waszutová ze Slezské Diakonie. Podle informací od policie se v jejím kraji pouhé zdržení výplaty dávek okamžitě projevilo nárůstem kriminality a řadou sociálně patologických jevů, jako je domácí násilí, výtržnictví a drogy.
Mýtus a skutečnost
Tvrzení, že poskytování sociálních služeb je sice hezká věc, ale stát na ně nemá peníze, je značně nadsazené. Že dobře zorganizované sociální služby nemusejí být za každou cenu ztrátové, ukázal na vlastním příkladu předseda Naděje o. s., Mgr. Ilja Hradecký, jehož organizace patří k největším poskytovatelům sociálních služeb u nás. Naděje zaměstnává přes 550 pracovníků, působí v deseti krajích a dvaceti městech. Pracovníci Naděje se denně setkávají téměř se dvěma tisíci klientů. Za rok 2011 sice dostalo toto občanské sdružení od státu na svou činnost přes 60 milionů korun, ale na daních a odvodech odvedlo ještě o 300 tisíc víc. „A pak ať někdo tvrdí, že tohle není hospodárné“, říká Ilja Hradecký. Je pouze třeba se zbavit krátkozrakosti a nelitovat vstupní investice.
Kde vzít a nekrást?
Na jednu z možností, jak zaplnit prázdné místo v pokladně na sociální služby alespoň částečně, upozornil ing. Jiří Procházka z Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR. Navrhl, jak by se dal řešit negativní dopad změny snížené sazby DPH z 10 na 14 procent na poskytovatele sociálních služeb. Ty „díky“ tomuto opatření zaplatí v roce 2012 státu oproti loňskému roku o 250 až 300 milionů korun navíc. „Kdyby se tato částka převedla z ministerstva financí na MPSV, bylo by možné ji použít k posílení dotací na sociální služby“.
Vyhozené prachy
Na šokující skutečnost v hospodaření se státními penězi následně upozornil předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Bc. Václav Krása, který doslova řekl: „Málokdo ví, že od 1. ledna byla zrušena daň z divident, která přinášela do státního rozpočtu devět miliard korun ročně. A my tady žebráme o půl miliardy, abychom mohli zachránit lidi, kteří jsou na sociálních službách životně závislí!“.
