Stanislava Klicmanová

Stanislava Klicmanová

Pomoc při povodních

Není to tak dlouho, co naši republiku postihly těžké ničivé povodně. Paní Klicmanová tehdy takřka denně dojížděla do zasažených oblastí Mělnicka a Litoměřicka, kde s velkým nasazením organizovala pomoc postiženým. „V období ničivých povodní jsme do nejvíce postižených oblastí dováželi potřebný pomocný materiál. Navštívili jsme tenkrát například obce Zálezlice, Hořín, Mlékojedy, České Kopisty, Terezín i samotné město Mělník. Já sama tyto akce jen organizovala, ale členové naší Humanitární jednotky byli přímo aktivně na týden nasazeni při záchranných akcích, především na Mělnicku a pracovali přímo takříkajíc v terénu,“ vzpomíná paní ředitelka. Za svou nezměrnou obětavost převzala krátce po úspěšném zvládnutí povodní na hlavním mělnickém náměstí společně s dalšími, kteří pomáhali a povodně nakonec úspěšně zvládli (vojáci Hradní stráže, Hasiči a Městská policie) Řád starosty města Mělníka.

Zasloužená ocenění

To ale není ani zdaleka jediné vyznamenání, kterého při své práci dosáhla. Má jich velké množství a není dost dobře možné všechna vyjmenovávat. Kromě již zmíněného Řádu starosty města Mělníka uveďme alespoň ta nejdůležitější, jako je Seniorka Nadace Charty 77, vyznamenání Magistrátu města Kladna za vynikající a obětavou práci v ČČK nebo vyznamenání v senátu České republiky za dlouhou obětavou práci v ČČK. Ale především je držitelkou nejvyššího vyznamenání Českého červeného kříže – Medaile Alice Masarykové. Dcera prezidenta T. G. Masaryka byla první a jedinou předsedkyní Československého červeného kříže v době mezi světovými válkami (1919 – 1938). Stanislava Klicmanová ale rozhodně není sběratelkou ocenění a vyznamenání. Proto nežije a nepracuje. Hlavním smyslem její práce je pomoc druhým. To ji vnitřně uspokojuje a naplňuje. „Velmi si vážím svých spolupracovníků v našem kladenském ČČK. Jsme skvěle sehraná parta, kde se může jeden na druhého spolehnout. Bez svých spolupracovníků bych nebyla ničím,“ uvádí skromně paní Klicmanová. Tato slova perfektně vystihují její povahu, ve které zcela zřejmě převažuje především její vysoká lidskost.

Není za ni náhrada

Ředitelka Oblastního spolku kladenského ČČK měla v nedávné minulosti závažné zdravotní problémy, když prodělala infarkt. Při jejím pracovním vytížení a nasazení se není čemu divit. Samozřejmě by se měla šetřit a výrazně snížit své pracovní tempo. Ale to ona snad už ani nedovede. Jen se jí udělalo trochu lépe, vrhla se znovu do práce se stejným zápalem jako dřív. Infarkt ji prostě do kolen nesrazil. Pomáhá jí také, že chodí pravidelně cvičit do jednoty Sokola ve svém bydlišti a procházky s pejskem. Popřejme na závěr paní Klicmanové do budoucna pevné zdraví a ještě co nejvíce let její plodné a obětavé práce v ČČK. Už třeba jen proto, že nalézt za ni adekvátní náhradu je věcí prakticky nemožnou.