Paní Klicmanová zasvětila Červenému kříži celý svůj život. V 60. letech minulého století byla velitelkou družiny ČČK, následně i zástupkyní ředitele kladenské organizace. V roce 1967 absolvovala odborný kurs a poté stála jako vedoucí v čele azylového domu, který je součástí kladenského ČČK dodnes. Od roku 1969 působila dlouhých 12 let ve funkci předsedkyně dozorčí rady ČČK pro celou republiku. Ředitelkou Os ČČK Kladno se stala v roce 1990. Hned na počátku stála u přestavby a rozšíření již zmíněného azylového domu, který je určen pro maminky s dětmi v krizové situaci. V posledních letech se jako ředitelka významnou měrou zasloužila o zřízení a otevření jiného azylového domu - Krizového centra pro bezdomovce.
Stanislava Klicmanová pro Červený kříž doslova žila a pracovala daleko za hranicemi svých pracovních povinností. Byla organizátorkou množství akcí, 25 let jezdila s nemocnými dětmi na tábory, učila na střední škole předmět zdravotní příprava. Za svou mnohaletou práci byla paní Klicmanová nesčetněkrát oceněna a vyznamenána. Ale nejvíce si cení Medaile Alice Masarykové, který získala již v roce 2008. Je to nejvyšší vyznamenání Českého červeného kříže. „Více než řády a medaile mě těší, že jsem se snažila pomáhat lidem kolem sebe, zvláště těm, kteří to opravdu potřebovali. Navíc jsem vždy měla kolem sebe kolektiv opravdově zanícených spolupracovníků, kteří své práci dávali srdce. Nešlo jim jen o odpracované hodiny a finanční ohodnocení. Během té řady let se samozřejmě objevily i problémy, hlavně finanční. Ale i ty jsme ke zdaru vyřešili, hlavně s pomocí magistrátu města Kladna,“ hodnotí paní Klicmanová.
Text: Luboš Hora
