„Koncert se povedl, byl jsem rád, že se na nás konečně po dvanácti letech přišel podívat můj bratr i s mým patnáctiletým synovcem Kubou, oběma se to moc líbilo. Tak jsem měl radost.Jak se říká, že v nejlepším se má přestat, tak tenhle koncert byl jeden z nejlepších. Byla tam výborná atmosféra, dovedu si představit, že takhle člověk odchází hrdě,“ shrnuje Michal. Byl by ale nerad, kdyby se už kapela nikdy neměla sejít a hrát jeho písně. „Lidi je mají rádi, zpívají je s náma, tancujou, vyžadujou některý konkrétní songy, takže opravdu ta kapela i se svými fanoušky žije,“doplňuje Michal. Le Kapr nenahrál žádná cédéčka a na YouTube je jen jediný amatérský záznam koncertu z roku 2006. Pokud nekolují nějaké reprezentativnější záznamy mezi Le Kapřími fanoušky, je opravdu možné, že památka na toto Michalovo tvůrčí období zůstane jen v paměti smrtelníků.
Působení v LSD
S Michalem jsem si povídal i o jeho dalších plánech a také o četných sebevraždách jeho bývalých přátel z divadla LSD. V roce 2001 založil Michal s kamarádkou Šárkou improvizační divadlo Lidové spontánní divadlo (LSD), kde hráli duševně nemocní. Toto divadlo ještě stále existuje, ale Michal už v něm nepůsobí. „Myslím si, že dost změnili styl, který už mi tolik nevyhovuje, ale jsem rád, že pořád nesou tu firmu dál, že pořád ještě vystupujou,“ poznamenává Michal. K improvizacím se Michal dostal v dramatickém souboru DDS (původně Dospívající divadelní soubor, nyní Divadlo duší spřízněných). Tam se zkoušely etudy, které začínaly jako improvizace, ale pak se nacvičovaly dál a nakonec se hrály na představení. Tento model převzal Michal do Lidového spontánního divadla, které se postupně stále víc soustředilo na improvizaci. Až nakonec vedle nazkoušených scének začalo LSD i s improvizacemi na témata od diváků. Kromě toho pořádal Michal festivaly, kde vystupovali i jiní účinkující, jako třeba divadelní soubor bývalých prostitutek Rozkoš, Bohnická divadelní společnost nebo kapela Labyrint. „Součástí festivalu byla vždy i výtvarná a literární soutěž, kterou jsme pořádali pro pacienty bohnický léčebny. Tyhle večery jsou ale opravdu už minulostí, stálo to dost úsilí. Spolupracovali jsme s grafiky, kteří nám dělali plakáty, dost jsme se na tom vyblbli,“ vzpomíná na toto období svých uměleckých aktivit Michal.
Stín smrti nad LSD
„Problém divadla byl, že dost lidí, kteří nám byli blízcí nebo s námi spolupracovali, si vzali život. Na to jsme si museli zvykat a bylo to docela těžký. Vždycky jsme říkali, poprvé i později, jestli má smysl dál hrát...“ Rozhodnutí nakonec bylo, že i přes těžké zkušenosti bude soubor LSD v činnosti pokračovat. „Po jedné z takových událostí přišel syndrom vyhoření a já jsem musel na rok divadlo opustit,“ vzpomíná Michal. „A jak se říká, nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, už to nebylo tak jednoduchý se vracet a už jsem neměl dost sil to divadlo jakoby držet, zvládat... je to velká investice, zvlášť když to dopadá špatně, když jsou lidé v nemocnicích, berou si život,“ uzavírá Michal. On sám není vůči depresím imunní a obzvlášť na podzim přepadávají i jeho.
Mrtví přátelé – Štěpán a Agáta
V časopisu Espritu vyšla Michalova báseň o mrtvých kamarádech. „Prvním z nich byl Štěpán, mladej kluk, plachej, kterej měl zábrany, ale zároveň byl nesmírně vynalézavej a vtipnej.“ Michal nemůže zapomenout, jak Štěpán při pantomimě předváděl ještě s jedním kamarádem třešňový kompot. Taky mu utkvělo jeho ztvárnění doktora Diblíka, psychiatra. To bylo jedno z fantasticky sehraných vystoupení, kterým lidi úplně uchvátil. Důvody Štěpánovy sebevraždy nejsou zcela jasné. „Aspoň jak jsem slyšel, řešil matematickou rovnici, která souvisela s astronomií nebo s fyzikou. Na řešení nepřišel, nějakým způsobem se to zvrátilo a on jakoby nepochopil podstatu světa. A to byl jeden z důvodů, proč si vzal život. Samozřejmě profesionálové o tom mluvili trochu jinak.“ Oficiální verzí jeho smrti bylo to, že přestal brát léky, začal pracovat a tím se mu vážně zhoršil zdravotní stav, což ho pak dovedlo k sebevraždě. „Další kamarádkou byla Agáta, která byla nešťastně zamilovaná. Podařilo se jí dotáhnout to do maturity, což je velikej úspěch v životě. Krátce po tý maturitě si vzala život, údajně z nešťastný lásky. To nás hodně zasáhlo, ona byla půvabná, mladistvá, navíc hrozně talentovaná, viděl jsem její obrázky, který dělala ve výtvarným ateliéru v Baobabu. A byly nádherný. Opravdu silnej talent na grafický vidění světa, krásně pracovala s černou, bílou a sytýma barvama. Používala takový zvláštní postup, možná inspirovanej komiksovým viděním světa“, vzpomíná Michal. Byla to právě smrt Agáty, která ho přiměla k tomu, že na čas divadlo opustil.
Odešli i Daniela, Dorka a Marek
„Daniela byla právnička, která se nakonec dostala do takový situace, že ve firmě, kde dřív pracovala jako právník, uklízela. Daniela byla také silný umělecký talent. V divadle sice strávila poměrně krátkou dobu, ale byla takovým občerstvujícím člověkem s rozhledem. Výtvarně byla nesmírně nadaná a pracovitá. Kromě toho, že malovala, také točila video. Perfektní filmy s vhledem do svých vlastních děl. Namalovala obraz a pak ho zpracovala do filmu. Natočila velice zvláštní syrovej film o tom, jak jde žádat o důchod, jak se jde ukázat před komisi.“ Je zarážející, že má člověk v Michalově věku tolik zkušeností s úmrtím přátel. „Dorka studovala DAMU, o ní se mi ještě zdává. Nebo Marek, ten měl velmi tvrdou osobnost. Ale toho bych radši vynechal, protože nevíme, jestli ze života odešel dobrovolně nebo jestli to byla nešťastná náhoda.“ Přestože má Michal hodně smutných zážitků, v jeho textech je stále něco rozverného a optimistického. Uvidíme, kam ho dovede nutnost opustit poetiku Le Kapra.
Le Kapr končí a je třeba myslet na nový začátek. Tím by mohlo být loutkové divadlo. Michalův kamarád Aleš Vymětal přebírá hru Pixy od zaniklého divadla Ježek a Čížek. Michal nepovede loutky, ale bude mluvit hlavní postavu, která prochází celým dějem.
Některé texty skupiny Le Kapr
VÁŠNIVĚ KRÁSNÁ
Pojď prosím tě napij se ještě jednou tady budeš se mnou
a ničemu nediv se já tě nepřekvapím řečí černou
pojď prosím tě poslechni jednou za pár nocí málo víme
zastav běh života stejně jenom pro něj nehoříme
mých slov si všímej
a mých slov si teď všímej
Vášnivě krásná
na rtech mě máš
se štěstím blázna
ve tvých očích svítím já
PŘÍLOŽNÍK
Ty ještě doufáš
že mě k sobě poutáš
ty ještě doufáš
já už ale nemám výdrž
udělám tomu přítrž – dík
nejsem tvůj příložník
jsem výtržník
co leze na pomník
našeho vztahu – víc
obdivuju Prahu
plnou krásných tváří
co se rády páří se mnou
za tvou lásku temnou hledám dívku jemnou a veselou
růžovou a nesmělou
a zasněnou
v tomhle textu zbásněnou
a do mě zblázněnou…
