Zuzana Svobodová
Úterky v Bohnicích
Zuzana pomáhá hlavní terapeutce paní Fárové. Třebaže dochází jen dva dny v týdnu, její práce je velmi pestrá. „Každá úterní směna začíná nordic walkingem, to je zhruba hodinová chůze s hůlkami po rozlehlém areálu bohnické nemocnice. Jedná se o pacienty – muže i ženy z různých pavilonů. Chodí tak kolem 10 lidí. Ještě před polednem je na programu florbal v tělocvičně. Na něj chodí především muži, ale občas přijde i nějaká žena,“ říká Zuzana. Ona sama je v případě potřeby ochotna doplnit chybějící a nebojí se zahrát si s muži. Naopak, dokáže se i herně prosadit. A pokud není ani se Zuzanou stav dostatečný, hraje se třeba badminton, nebo hází míčem na koš. Důležité je, že pacienti jsou ustavičně v pohybu a činnosti, čímž se i odreagovávají od svých psychických problémů. „V úterý po pauze na oběd jdeme opět na procházku s hůlkami nebo hrajeme sportovní hry v tělocvičně se ženami z pavilonu sedm. Těm se věnujeme zhruba hodinu a poté přecházíme do pavilonu 21. Ten je uzavřený bez možnosti vycházek. Zde provádíme především protahovací cviky na podložkách,“ říká Zuzana.
Středy v Bohnicích
Ve středu dopoledne je v bohnické tělocvičně na programu stolní tenis. O ten je mezi pacienty velký zájem. Naštěstí jsou k dispozici dva pingpongové stoly. „Účastníků na bývá tolik, že hrají nejen dvouhry, ale i čtyřhry. Kromě toho mám ve středu na starost i závislé ženy, se kterými provozujeme opět nordic walking i hry v tělocvičně. Odpoledne pak vystřídá tyto činnosti posilovna. I ta je mezi pacienty oblíbená, a proto musí docházet na dvě skupiny,“ popisuje Zuzana, která díky teoretickým zkušenostem může pomoci i vhodnou a odbornou radou.
Práce ji baví
Zuzana Svobodová se musí samozřejmě zaměřit především na své vysokoškolské studium. Práce v Bohnicích ji ale ,,chytla" a baví. S pacienty jedná velmi hezky a nijak se nad ně nevyvyšuje. „S pacienty ráda komunikuji i si vyslechnu jejich životní příběhy, které mnohdy nebývají zrovna veselé. Za tu krátkou dobu, co v Bohnicích pracuji, jsem si tu již našla i své oblíbence,“ uvádí Zuzana, která tyto lidi ale nijak nepreferuje a s každým se snaží jednat stejně. S psychiatrií sama neměla před příchodem do bohnické nemocnice žádné zkušenosti. Přesto svou novou práci zvládá bez problémů. Prostě ji baví a má k ní ten nejlepší přístup. „Po ukončení studia bych chtěla pracovat u nějakého sportovního týmu jako fyzioterapeutka nebo alespoň masérka,“ plánuje slečna Svobodová.
Text a foto:Luboš Hora-Kladno
