Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Supervize – laskavá a obohacující zkušenost

13. 2. 2012

Psycholog a psychoterapeut Mgr. Daniel Krejcar se zabývá supervizemi pro různé organizace, které pomáhají duševně nemocným. „Supervize je velmi cenná, z mnoha důvodů. Skoro všechny se dají najít v odborných publikacích – prevence syndromu vyhoření, péče o pracovníky, zvyšování profesionality a kvality péče,“ říká D . Krejcar.  Podle něj potřebují pracovníci v pomáhajících profesích někoho, kdo jim pomůže podívat se na to, co s druhými lidmi ale i se sebou dělají „tak trochu zvenku“.

Supervize – laskavá a obohacující zkušenost

Daniel Krejcar spolupracuje například s občanským sdružením Iskérka, které pomáhá lidem s dlouhodobým duševním onemocněním. Pro radu a pomoc sem chodí lidé, kteří se dostali do nepříznivé životní situace. „Hlavní a jasný přínos Iskérky je prostě v tom, že vůbec existuje. Dává lidem, kteří by jinak byli jen a jen doma a byli možná chroničtějšími a chroničtějšími psychiatrickými pacienty, možnost vyjít ven, setkávat se a komunikovat s druhými lidmi, bavit se a třeba být i nějak prospěšný jiným. V Iskérce se mohou uživatelé mnohem více dostávat do situací – vztahových, režimových -, které jsou blízko ´normálnímu´ pracovnímu životu,“ hodnotí činnost Iskérky Daniel Krejcar. Vede zde terapeutické skupiny pro uživatele, věnuje se systematickému vzdělávání sociálních pracovníků a pracuje jako supervizor.

Supervize představuje důležitou oblast profesního růstu. Původně byla běžnou součástí poradenství, psychoterapie a sociální práce. V posledních letech je stále více žádána a oceňována i v dalších oblastech práce s lidmi, konkrétně v pomáhajících profesích, medicíně, školství, výchově, managementu, pracovních týmech. „Supervize je nezbytnou podmínkou udržení si ´zdravého´ rozumu a profesionálního, etického konání ve prospěch klienta. Tento způsob práce je také velmi náročný na vztahy v týmu, o které je třeba pečovat, např. právě supervizí,“ uvádí D. Krejcar.

Slovo supervize může vyvolávat představu jakési vyšší kontroly či hodnocení. V koncepci integrativní supervize Českého institutu pro supervizi však supervizí rozumíme bezpečnou, laskavou a obohacující zkušenost. Supervizor má být průvodcem, který pomáhá supervidovanému jedinci, týmu, skupině či organizaci vnímat a reflektovat vlastní práci a vztahy, být u nacházení nových řešení problematických situací. Supervize může být zaměřena na prohloubení prožívání, lepší porozumění, uvolnění tvořivého myšlení a rozvoj nových perspektiv profesního chování. Současně může být supervize také modelem učení z vlastní práce.Cílem supervize tak může být vyšší uspokojení z práce, zvýšení její kvality a efektivity, prevence profesního vyhoření. Je prokázáno, že prostřednictvím „dominového efektu“ může být dobrá supervize prospěšná nejen supervidovanému, ale zprostředkovaně také jeho klientům, žákům, zaměstnancům.

Dana Mičolová

Dana Mičolová

Bydlím v menším městě nedaleko Rožnova pod Radhoštěm v krásném prostředí Beskyd – na Severní Moravě. Mám ráda přírodu, již od malička chodím ráda na hřiby. S oblibou sleduji nebe a jeho měnící se obrazce. Mám ráda sport, který mě povzbuzuje k životu. V mládí jsem hrála házenou, na základní a střední škole jsem chodila do běžeckého oddílu. Chodila jsem na různé běžecké závody. Nejvíce na přespolní běhy.Už v mladém věku jsem ráda jezdila na kole a to mně zůstalo dodnes. Bez kola bych nemohla fungovat. Později jsem si oblíbila amatérské focení a točení na kameru. Velmi jsem si oblíbila cestování. K tomu se pak přidala práce s diktafonem. Počítač je mojí velkou zálibou. S tím spojené tvůrčí psaní. To je asi ten nejlepší „KŮŇ“ v životě, kterého jsem si velmi oblíbila. Psaní beru jako svoji terapii, díky níž si myslím, že se uzdravuji. Nejraději dělám rozhovory se zajímavými lidmi nebo s lidmi s nějakým hendikepem.

V roce 2004 jsem začala chodit do o. s. Iskérka – www.iskerka.cz, které sídlí v Rožnově pod Radhoštěm. Tohle sdružení mně v životě velmi pmohlo. Nejvíce její pracovníci – zakladatelka Iskérky – paní Blanka Mikolajková a Miroslav Kadlubiec (www.iqle.cz). Těmto lidem budu navždy vděčná za jejich moudré rady do života. Pomohlo mně však řadu dalších lidí. V Iskérce o.p.s. jsem byla zapojena do 2. mezinárodních projektů. Měly název: "Se zkušenostmi z De BOEI do sociální firmy" a "S uživateli sociálních služeb a Nizozemskou expertízou k systémovým změnám". Díky těmto projektům jsem se zúčastnila 3 pracovních stáží v pátém největším městě Eindhoven v Nizozemí. Také jsem byla aktivně zapojena do projektu "Symbióza" se stejnojmenným kurzem "Symbióza" - kurz redakční práce a komunikace s veřejností.

Nejvíce mně však poslední dobou pomáhá víra v Boha, protože hodně lidí mě v životě zklamalo a ublížilo. To je asi to nejlepší v životě, co jsem mohla potkat. Byla jsem od mala věřící, ale řekla bych spíše spící nebo hledající křesťan. Největší zlom byl asi v polovině roku 2008, kdy jsem díky milované TV NOE našla víru v Boha. Tam vznikal i začátek mé tvorby v tvůrčím psaní. V roce 2008 jsem začala dělat dobrovolnickou službu KANOE (kamarádka NOE- pro TELEVIZI DOBRÝCH ZPRÁV - více na webu www.tvnoe.cz).

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2025 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |