Tereza
Studovala doma i ve Francii
Přes všechny zdravotní problémy se jí dařilo úspěšně studovat. Po maturitě studovala tři roky na Filozofické fakultě UK – obor sociální práce a sociální politika a studium úspěšně zakončila titulem Bc. Pak Tereza odešla do francouzského Lille studovat obory sociologie, sociální rozvoj a sociální ekonomika. I toto studium úspěšně dokončila a získala titul Master. „Můj pobyt ve Francii probíhal v naprosté pohodě. Moc ráda na toto období svého života vzpomínám. Našla jsem si tam hodně kamarádů, nejen samotných Francouzů, ale i francouzsky mluvících cizinců, třeba Maročanů. Bylo mezi nimi i dost umělců – divadelních herců, tanečníků nebo choreografů,“ říká sympatická mladá žena.
Nemoc a hospitalizace
Po návratu domů do Prahy začala Tereza pracovat jako komunitní manažerka, což byla především administrativní práce. V této době se rozjelo její psychické onemocnění v plné míře. Příznaky? Nespavost, silné úzkosti, panické stavy. „Dostala jsem se až do takového stavu, že jsem žila zčásti mimo skutečnou realitu,“ vzpomíná. S nepříjemnými problémy navštívila pouze obvodní lékařku. Pak ale musela vyhledat pomoc v Krizovém centru Psychiatrické nemocnice v Praze – Bohnicích. „Na ,,krizáku“ jsem ale absolvovala jen pohovor, po kterém mi lékaři doporučili hospitalizaci na psychiatrické klinice Ke Karlovu. Tam jsem pak skutečně nastoupila a pobyla tam asi dva týdny. Stabilizovali mi tam léky, nasadili psychotika a stabilizátory nálady,“ říká Terezka, která poté navštěvovala psychiatrický stacionář. Právě tam se dostavila další ataka nemoci. Psychiatři tehdy určili diagnózu schizoafektivní poruchu. Po ukončení stacionáře byla Tereza znovu 14 dní hospitalizována na klinice Ke Karlovu. Krátce po propuštění absolvovala tříměsíční stacionář v Psychoterapeutické a psychosomatické klinice Eset v Praze Strašnicích. Pro své léčení dělala, jak je vidět, opravdu hodně. Přesto se nepříjemných úzkostí nedokázala zcela zbavit. Na přelomu let 2017 a 2018 zkoušela se svou nemocí pracovat. Postupně vystřídala práci v kavárně, v knihkupectví i náročnější zaměstnání sociální pracovnice. Právě v něm brzy spadla do těžké deprese a začala znovu marodit. V lednu letošního roku změnila nejen svého psychoterapeuta, ale změnila se i její diagnóza na hraniční porucha osobnosti. Z posledního zaměstnání byla propuštěna ve zkušební době. Co v takové situaci dělat? Terezka začala docházet do literární dílny. Tam se seznámila s Tomášem a Pavlem a všichni se postupně stali zaměstnanci neziskové organizace Dobré místo, která sídlí v areálu PN-Praha Bohnice.
Zaměstnání peerky a další studium
Letos jí byl přiznán invalidní důchod III. stupně. Od začátku července je Tereza Klenorová zaměstnána jako peerka, tj. osoba s vlastními psychiatrickými zkušenostmi, která pomáhá jiným psychiatrickým pacientům. „Mým úkolem je vyhledávat si klienty – pacienty, kteří již byli nebo v nejbližší době budou z psychiatrické hospitalizace propuštěni . V současné době se snažím svými vlastními zkušenostmi takto pomáhat pěti lidem,“ objasňuje hlavní náplň své práce Tereza. Práci s lidmi s duševním onemocněním bere jako svou srdeční záležitost a zcela jí propadla. Touží být postiženým co nejvíce prospěšná. Z těchto důvodů začala v říjnu studovat další vysokou školu – Pražskou vysokou školu psychosociálních studií, obor psychoterapie. „Práce s lidmi s duševním onemocněním mě prostě „chytla“, a proto bych se jí chtěla v budoucnosti věnovat. V Dobrém místě mám smlouvu do konce května příštího roku,“ uzavírá mimořádně sympatická mladá žena se svým pro ni tolik typickým stálým úsměvem na rtech.
Text a foto: Luboš Hora
